jeho, jakož die Kristus, neuzří na věky smrti. A kto j’ živ a nenie mrtev duchovným životem, ten móž zraku, sluchu duchovnieho užívati i jiných duchovných čichóv. A to duchovnie obživenie činí v nás dar božie milosti, když vóle naše přijme jej a přistúpí k němu, když božie milost dotkne koho, jakž kdy ráčí, z daleka někdy příčiny chystaje k tomu, aby člověk mohl přistúpiti, chce li, k vóli jeho. A tak, jakož die svatý Řehoř, tehdy hlas boží slyšíme, když myslí svú pochopíme vdechnutie milosti jeho a skrytě kaks zbořena bude hluchota vnitřnie srdce našeho a opraven bude ten sluch vnitřní. Učí pak nás svatý Pavel, kterak bychom netolik jen sluch duchovný, ale i všeckny duchovné čichy opravili, řka: Umrtvíte li duchem činy tělesné, budete živi; točíš když svój duch, svój úmysl, svá myšlenie poddáte tak boží milosti, ež nestanete po hrdosti, po lakoméj žádosti, po rozkoši v kochání libostném tělu, vše to jako umrtviece, budete živi v Duchu svatém; ale pójdete li po žádosti těla, mrtvi budete. A jakož tělesně mrtvý nemá svých čichóv, nic nečije ani vidí ani slyší, takež duchovně mrtvý nemá těch duchovných čichóv, jimiž by viděl, slyšal, držal, čil pochotnost v srdci a sladkost duchovných věcí. Ale kto j’ živ duchovně, ten jest živ i v duchovniem čichu kterémžkoli, ež vidí, slyší, držěti móž i číti duchovných věcí pochotnost.
Třetieť slušie rozuměti, ež, jakož to svědčí i svatý Řehoř, Bóh ne ke všem mluví jednostajně, ale on vie, kak jest hodné mluviti k komu. A tak i Kristus bieše řekl k apoštolóm: Mnoho bych vám chtěl pověděti, ale nynie toho nemóžte snésti. Aj, ať dotknu něterého, kakť rozličně k svým mluví Hospodin. Die najprvé: Já, kohož miluji, treskci. A to j’ viděti, když na své přepúštie, aby trpěli a nejměli své tělesné vóle. Druhé hrozí řka: Ktož ve mně neostane, ven bude vyvržen
