jsú ho milovali jako pútníka. Nebyli sú všie věcí milosti odlúčeni, s nimiž šla pravda, i pozvali jsú jeho do hospody jako pútníka, aby ostal s nima; neb sě j’ již chýlilo k noci. Ale proč dieme: Pozvali, ano die čtenie, ež sú jej přinutili. Z toho máme příklad, ež netolik zváti slušie pocěstné do svých domóv, ale prosbú a táhnúc je, milostivě až přinutiti. A tak tito připravie stuol, krmě postavie a Boha, jehož jsú u vykládaní Písma nepoznali, v lámaní chleba poznali jej.
Slyšiec božie přikázanie, nejsú osvieceni, a činiec jsú osvieceni. Neb jest psáno: Ne ti, ješto slyšie zákon, spravedlni jsú před Bohem, ale ti jsú spravedlni, ktož zákon činie. A protož, ktožkoli chce tomu, co j’ slyšal, rozuměti, viz, by to, což již móž rozuměti, naplnil skutkem! Aj, Kristus nepoznán, když mluvil, a ráčil sě dáti poznati, když krmen! Protož, bratřie milá, ščedrost svého hospodářstvie ukazujte, milujte skutky svaté milosti! Toť jest, k němužť napomíná i svatý Pavel řka: Milost bratrská buď mezi vámi; nezapomínajte ščedrostí svého hospodářstvie, neb skrze to slíbili jsú sě něteří andělóm, přijemše je do svých domóv jako hosti. K témužť ponúká i svatý Petr řka: Milost majíc mezi sebú, zovúc sě spolu bez vrtránie.
Ale ež sem sě o tom vzmienil, o kvasiech tak rozumějte: Kdežť v světskéj, v hrdéj mysli neb v tělesnéj stropie kvasy, neb chtiec lestně jeden druhého podtrhnúti, zlíť jsú to kvasi; neb zlým vše j’ zlé, což činie v zlosti. Protož takovéť kvasy hyzdí písmo. Ale v přieméj milosti bez zášijka kvas šlechetných, ješto Boha vzdy mají před očima, v ustech i v srdci, dobrý jest kvas, a ovšem hosti v potřěbu jeho přivinúti. A toho kvasu aby odplaty nepotratili, vystřiehá svatý Petr řka, aby to bylo bez vrtránie. Neb bývá to z lidské hrdosti a z skúposti: pozova bude vrtrati, ež jie u ňho. Pozove z hrdosti, chtě
