cěstě mluvil. A když sem sě o tom mluvení božiem k srdci člověčiemu vzmienil, najprvť bych chtěl, by rozuměli, kak mluví Bóh duchu našemu, když jdem cěstú pilného myslí přemietanie o věčných věcech; druhé, kto jsú ti, ješto slyšie ty božské přímluvy; a třetie, ež ne ke všem mluví za jedno.
O prvém znamenaj: svatý Dionýz, chtě mluviti o andělech, praví: Otec věčný světlo rodí přěprosté v svéj byti. A to světlo jsa od Otce, dalo poznánie a účastnost sebe. Netolik jen došlo jest nebeských myslí, točíš duchóv andělských, ale také jest i k nám přišlo vzdávaním na vše strany své dobroty, aby nás, od nízkých věcí odlúče, vzbudil k žádaní jeho a ku poznání, a aby, odlúče ny od rozbroje mysli, obrátil ny k věčnéj jednotě s Otcem. Toť jest světlo, ješto osvěcije všelikého člověka, ješto příde na tento svět, ale jakož die svatý Augustin, ne ješto miluje svět tento. Neb jakož praví svatý Jakub, donidž kto chce přietel býti tohoto světa, dotud božím bude nepřietelem. Ale Bóh v srdcích mluvě, odvolává od světa milovánie, a ktož sě chtie k němu obrátiti, osvietí je vnitřním světlem. A ež tak vnitřním mluvením mluví k nám Bóh, mnozí nám to pravie svatí. Die svatý Řehoř: To, což vdechne Bóh v naše srdce, to nám povie ne skrze uši. A svatý Augustin die: Mluvenie božie jest tajné vdechnutie, jímž myslem našim svú vóli a svú pravdu nevidomě ukáže, když chce. Die opět o tom svatý Řehoř: Mluví Bóh vnitř tak, jakž ucho tělesně neslyší hlasu jazyka jeho nezřějmého. A čím kto jej lépe vnitř slyší, tiem od hluku žádanie vnějších věcí plnějie sě odvrátí, řka s prorokem: Budu slyšěti, co ve mně bude mluviti Hospodin.
Druhé sem řekl, ež bych chtěl, by tomu rozuměli, kto jsú ti, ješto mohú ty vnitřnie přímluvy božie
