tě jieti chtěli, mocí tvého božstvie všickni za sě na zemi padli, ne proto, by ty sě chtěl brániti, ale aby poznala člověčie nemúdrost, že nic nemóž protiv tobě, jediné tolik, jelikož ty přepustíš. A kto smie to bez vzdychánie a bez žalosti vzpomenúti, kak jsú tě v ty časy nemilostivě jeli a tvoji nevinně rucě, milý Jezukriste, nemilostivě svázali, a tě, beránka přetichého, a ty jim nic neodmlúváš, jako lotra hanebně jsú na smrt táhli. A i tehdy ještě s’ nenechal, by svého milosrdie svým nepřátelóm nepokázal. Neb když tvój mlazší bieše tvému nepřieteli uťal ucho, ty jej uzdravi svým dotčením, a tomu, ješto bránieše tebe, přikáza, aby ižádného z tvých nepřátel neurážal. Prokletá jich zlost, že ani viděním diva ani milosrdným skutkem mohla j’ býti upokojena!
Přěd radu zlých kniežat jsi veden a pravdu jsi, jakž jest slušalo, poznal, a jako by co křivého mluvil, tak jsi na smrt odsúzen. Ó přěmilý Hospodine, co jsi to nedóstojného a hanebného od svého vlastnieho lidu trpěl! Obličěj tvój poctivý, naňž žádají andělové hlédati, jenž všecka nebesa radostí naplnije, jemuž sě modlé všichni i chudí i bohatí, nečistá usta svými slinami jsú zkalena, hřiešnýma rukama zbili, rúchú na posměch zavázali a pánu všeho stvořenie jako zavrženému robotězovi sě posmievali a políčky dávali! A ještě i tvú duši neobřezanému psu, aby ji pohltil, dali! Neb svázavše tě, před Piláta vedli prosiece, aby tě umořil na kříži, jenž [jsi]text doplněný editorem hřiecha neznal! A člověka ubivci prosili, aby jim dán byl, vlka miesto beránka a bláto miesto zlata voléce. Ó nedóstojná a neščastná jich proměno! A zajisté věděl dobře to nemilostivé knieže, že to všecko tobě z závisti činie, avšak svú rukú nevzdálil od tebe a naplnil svú duši hořkostí bez potřěby! Na posměch tě Herodesovi poslal a přěbolestnými ranami
