smrtedlný život, jenž jsme znali, a druhý ukázal, jehož jsme nevěděli. Jeden jest strpěl umřěv a vstav z mrtvých, ukázal jest druhý. Kdyby byl nám sliboval život věčný a vstánie z mrtvých našeho těla, a my jen smrtedlný život vieme, a toho vstánie z mrtvých nám neukázal sám v sobě, kak bychom tomu uvěřili? A tak učinil sě člověkem, ukázal sě v těle, ráčil umřieti dobrovolně a vstal z mrtvých mocně, a to ukázal na sobě zřějmě, ješto j’ nám slíbil k odplatě. A pakli die kto: Ten jest mohl správně vstáti, neb jest Bóh byl, smrt jeho držěti nemohla: protož, aby naučil neumětelnost naši a posilnil u vieře mdloby našie, nejen vzkřiešenie své ukázal. Ač v tu chvíli sám byl umřěl, však jest vstal ne sám. Neb tak die čtenie: Mnoho těl svatých vstalo, ješto jsú byli zemřěli. Protož ižádný neřiekaj toho, by to nepřišlo jiným lidem, ješto j’ Kristu, že j’ Bóh, přišlo v tělu jeho! Aj, vidíme ze čtenie, ež jsú s Kristem i jiní vstali, ješto byli lidé púzí! A když jsme údové našeho vykupitele, jmějme k témuž čáku, jakož sě j’ stalo naší hlavě! Pakli sě velmi vidíme zavrženými, máme proto i my najmenší z údóv naději jmieti k témuž, ješto do větších údóv té hlavy slyšíme.
I to mi jest k mysli přišlo, ješto židé, posmievajíc sě Kristu, an na kříži, praviechu: Jest li král izrahelský, sstup s kříže a uvěříme jemu! A kdyby byl v ta doby sstúpil k tomu ukáraní židovskému, nebyl by nám síly ukázal trpedlnosti. Ale počekal a snesl a strpěl posmievanie, ukázal trpedlnost a nechtěl sstúpiti s kříže; a pak po chvíli vstal z mrtvých z rovu. A většie jest bylo z mrtvých vstáti, nežli by byl s křížě sstúpil. Většie jest smrt zbořiti, vstanúc z mrtvých, než život zachovati, sstúpiec s kříže. Ale když jsú židé uzřěli, ež jest nesstúpil
