obraz v sobě nosě, mohl sě v tom svelíčěti! I to, ješto nesytá zlost tvých nepřátel po smrti tobě učinila, napiš ve mně! Raň mé srdce živé a silné tvé slovo hlúbe vejda, než které ostré kopie, a dosahuje až i vnitřek mé duše! Vyvediž z mého boku potoky život dávajície krve a vody, to j’ milovánie tvé, Hospodine, a mých bližních! Najposlé pak v čistú rúchu mě obiň, točíš v čistotu svědomie mého, v němž bych odpočinul, přiblíže sě k tobě do miesta stanu divného, a skrý mě, ažť i mine tvój hněv!
Třetí pak den již po úsilí, u prvú hodinu věčné soboty mezi svými syny mě nedóstojného rač vzkřiesiti, abych v svém těle jsa, viděl tvú světlost a naplněn byl radostí tvého obličěje! Ó spasiteli mój a Bože mój, příď, proši tvé milosti v ten čas, abych to, což nynie dosahám věrú, opatřil očima svýma, jemuž sě nynie naději a k němuž z daleka vzdychám, bych toho dosáhl, jehož svú vší silú žádám, rukama své duše bych to objal a vešken v hlubokosti tvého milovánie utonul! Ó, spasiteli mój a Bože mój! Ale nynie zatiem chval, má duše, Hospodina spasitele svého, chval jeho svaté jmě; nebť jest svato a přěsvatých rozkoší plno!
Ó kak jsi dobrý a sladký, Hospodine Jezukriste, duši, ješto hledá tebe, Jezu Kriste vykupiteli ztracených, naděje zběhóv, ješto hledají tebe, sílo duše smutné, kteráž běží po tobě u potu, sladké utěšenie a rozkošné odpočívadlo, koruno vítězóm připravená, jediná odplato a veselé všěch nebeských měšťan, přeščedrá studnice všěch milostí, přešlechetný plode najvyššieho Boha! Najvyšší Bože, tě s právem chválí to vše, což jest vysoko na nebi, i což jest zde dole na zemi. Veliký jsi ty a veliké jest jmě tvé! Ó nepřestávajície kráso vysokého Boha a přěčistá čistoto věčné světlosti, živote, jenž všelikéj věci život dáváš, světlosti, ješto všicku
