tvé čisté tělo kázal bíti, rány k ranám, bolest k bolesti nemilostivě přičinije.
Výborné dietě Pána Hospodina, co jsi učinil, pro něž by takú hanbu, takú hořkost dóstojen byl trpěti? Ovšem nic. Ale já, člověk ztracený, tvého všeho zetřenie, tvé všie hanby byl jsem příčinek. Já jsem, Hospodine, jedl hrozen kysělý, a tvoji zuby trpie laskominy. Ve všem v tom nebyla nasycena nemilost nevěrných židóv. Najposlé v rucě neobřezaných rytieřóv jsi sě dostal, aby tě hanebnú smrtí zahubili. Málo sě zdálo těm hanebným svatokrádcóm tě ukřižovati, až dřéve posměchy naplnili tvú duši. Neb tak die Písmo: I sebrachu k němu všicku obec v konšelský dóm a svlekše s něho jeho rúcho oblečechu jej v rúcho z pavlaky učiněné a plášťkem črveným oděchu jej. A spletše korunu z trnie, vsadichu na jeho hlavu a trest u pravú ruku dachu jemu a klekajíc na kolenú, posmieváchu sě jemu a řkúce: Zdráv, králi židovský! I dáváchu jemu políčky a plijíce naň, vzemše trest i tepiechu hlavu jeho. A když sě jemu posmieváchu, oblečechu jej v jeho rúcho i vedechu jej, aby jej ukřižovali, an nesieše svój kříž. I přivedechu jej na to miesto, jemuž řiekáchu Golgata, i dávachu jemu víno s žlučí a s myrrú smiešené. A když okusi, nerodi píti. Tedy jej ukřižovachu a s ním dva lotry s uobú stranú, a u prostřědce Ježíše. A Ježíš pak vece: Otče, odpusť jim; neboť nevědie, coť činie! Potom vida, že jest všecko dokonáno, aby sě Písmo naplnilo, vece: Chce mi sě píti. Tehdy běžav jeden z nich, vzě húbu i naplni ji octa, a vloživ ji na trest i dáváše jemu píti. A když přije ocet, vece: Dokonalo sě jest. A volaje velikým hlasem vece: Otče mój, v tvoji ruce porúčiem mú duši. Tehdy jeden z rytieřóv kopím otevře bok jeho a inhed vynide krev a voda.
Procitiž již, má duše,
