sluhám i dnes dává poznávati mnohé své dary a chuti v nich utěšenie duchovnieho pochutnati u veselém srdečném jako pokřiknutí chvály božie, o němž nevědie tohoto světa milovníci.
Dnes zvláště dvoji věc jako protivnú sobě ukazuje nám kostel svatý, když pamatuje, kak jest Kristus se ctí přijat a vděčně od obecného lidu, ješto slyševše o něm tolik divóv, co j’ jich činil, i viděvše, jakož jest tu i Lazař s ním byl, jehož byl těch dní z mrtvých vzkřiesil, an čtvrtý den již ležal byl v rovu, poznali a seznali zjevným hlasem, že j’ on Kristus, jenž přišel ve jmeni božiem, jako j’ byl slíben; a druhé, ež pak pašiji čte kostel, čtenie o jeho umučení, pamatuje jeho potupnú smrt. A pak svatý Pavel mluví o velikéj pokoře jeho, od niež jest výsostí své cti neodtažen ani ukrutností a potupú ohavné smrti. V svéj cti a v svéj chvále byl pokoren, když zástupové čest a chválu činili jemu; nepodnesla j’ ho ta chvála v hrdost, ani sě k tomu svému okázaní připravil hrdě, jako j’ obyčej marnosti lidské. I muši v kratochvíli dne tohoto jednoho starého skládače rýmem knih českých řěč o dni tomto pověděti. Ten takto die:
Viz, člověče bohobojný,
božie milosti dóstojný,
velikého milosrdie,
kakť jest Syn boží nehrdě
[5] bral sě dnes k Jeruzalemi;
vládna nebem, mořem, zemí,
kakž sě jest velmi pokořil,
jenž, co kde jest, všecko stvořil!
Jmaje ve všem vši moc sstálú,
[10] nic netbal na světskú chválu;
jsa král nade všemi králi,
jehož vše stvořenie chválí,
jehož sě vše moc neskryla,
by v čem jemu potřěbna byla,
[15] lidmi, koňmi, drahým rúchem,
což by jedno chtěl, posluchem
vše by bylo jemu hotovo,
kdyby řekl jediné slovo.
Čili jest nemohl jmieti koně,
[20] jenž by pošel, uzdú zvoně,
ana zlatými cetkami,
zproložena i gemmami?
