znamenáváta Proročie knihy a knihy Zákona nového. A že přikázaním Syna božieho apoštolé zsadili a zřiedili lid a lámajíc ten chléb a ty ryby kladli před lid, to j’ skrze to rozuměti, že náměstci svatých apoštolóv mají řiediti křesťanské stavy a dávati jim pokrm slova božieho z pěti knih Mojžiešových a z Proročích a z knih Zákona nového, lámajíc jim a jedněm jedno vykládajíc, druhým druhé. Neb lid obecný nemóž sám sobě toho dobře vyjednati, což nalezne v těch knihách psáno. Ale když budú dobrých učených poslúchati, ješto oni jako lámajíc chléb a ryby, i zde i onde z těch knih vezmúc slova i přivedú potřěbné naučenie každému podlé stavu jeho: tedy lid z toho bude moci užiti toho pokrmu duchovnieho. A tady to příde, že drochtóv z těch pěti chlebóv a ze dvú rybú bude nerovně viece, než chleba a ryb. Neb množstvie jest knih rozličných svatých učenníkóv z těch pěti knih Mojžiešových a z Prokoróv a z knih Zákona nového, ješto svatí učenníci, jako lámajíc je podlé božieho přikázanie, dávali naučenie rozličným lidem, jednomu jedno, druhému druhé, což by hodno bylo kterému stavu, k tomu vzdy táhnúc, aby všichni vešli v jeden sbor a v jeden kvas svatého nového Jeruzalema, každý k věčnému utěšení všem i sobě, což by mohl jmieti z milosti božie k zaslúžení.
Neb viece než jednu stranu má ten vrchní sbožný Jeruzalem, k němuž vzdycháme, věčného pokoje s hojným utěšením v něm čekajíce, ale jakož pokládá svatý Jan, že j’ ze čtyř stran to svaté město: na pólnoci strana jedna, na vschod slunce strana druhá, na poledne třetie a čtvrtá na západ slunce. A každá strana má tři brány, aby odevšud mohl do ňho vjíti, ktož by jen chtěl. Na pólnoci toho města móžem rozuměti, že jsú velicí lidé, králi, kniežeta, páni světští;
