pokorně. Neb jest tíše k téj řěči, ješto jej haniechu, odpověděl řka: Ale ctím Otce svého, a vy jste mne neuctili. A viece jest dořekl chtě, abychom my též učinili v túž příhodu. Neb jest řekl: A já nehledám své chvály; jestiť, kto by hledal a súdil. Vieme to, že j’ psáno, ež Otec vešken súd dal Synu, avšak ten Syn boží, trpě křivdu, své chvály nehledá a to, což mu jest k hanbě řečeno, ostavil jest Otcovu súdu, aby nám tiem ukázal, kak my pokorně máme strpěti protivenstvie, poňavadž ten sebe pomstiti nechtěl, jenž vše súdí. Viece j’ nám dal Hospodin příkladu, jakž čtenie toto svědčí, aby, když zlých lidí zlost roste, kázanie slova božieho nepřěstalo, ale také sě rozmáhalo. Neb když jsú, by běsa jměl v sobě, mluvili jemu, ščedřějie jest dar kázanie svého před nimi vylil a řka: Jistě, jistě pravi vám: ktož mú řeč schová, neuzří na věky smrti. Ale jakož dobří protivenstvie trpiec, křivdú mají býti lepší, takež zlí, i když jim dobře činie, vzdy sě horšie. Neb opět uslyševše tu řěč, vecechu jemu: Již vidíme, ež máš běsa, poňavadž zlý lid bieše obvázán smrtí věčnú a nevidiechu jie; patřiec jediné na smrt tělesnú, temni biechu k téj spravedlnéj řeči a řkúce: Abraham umřěl jest i proroci, a ty dieš: Schová li kto mú řeč, neuzří smrti na věky? A tak ctiec jako Abrahama a proroky počěchu vážiti nad Syna božieho. Ale toho j’ zjevné dolíčenie, ež ktož Boha nevidie, ti právě nemohú sluh božích ctíti.
A kakžkoli vidieše Hospodin, ež sě jemu zjevně protiviechu, avšak opěte svým hlasem kázati jim poče a řka: Abraham váš otec radoval sě, aby viděl den mój; viděl jest a vesel tiem byl. Tehdy j’ Abraham den boží viděl, když jest u podobenství najvyššie Trojice svaté přijal v hospodu tři anděly, a tak mluvil se třmi jako
