pokory nepamatovali, ješto j’ ji jměl i v téj chvále, v téj cti, ješto j’ jemu jako dnes dála sě, jakž jste slyšěli, i v téj potupě, když jest trpěl pro ny, jakož jest o tom v pašiji čteno.
Protož svatý Pavel dnes v epištole volá a řka: Bratříce, vizte, aby též do sebe jměli, ješto vidíte v Jezukristu, jenž jsa v tvárnosti boží, nevstúpil v hrdost, jako by to sám sebú jměl, že j’ roven Bohu Otci, ale brž sám sě pokořil, vzem svého sluhy obličěj a poslušen sě učinil až do smrti, a do ohavné smrti na kříži! I povýšil jeho Bóh a dal mu jmeno nade vše jmena, ež ve jmeni Ježíšovu pokleklo jest každé koleno nebeských věcí, zemských i pekelných, a svědčí to všeliký jazyk, ež pán Jezus Kristus jest v chvále Otce Boha. A protož, chceme li s ním kralovati, s ním máme něco trpěti. A chcem li u věčnéj chvále cti dojíti, zde máme pokorni býti. Neb té j’ nás řečí i příkladem učí Kristus. Neb pokora ovšem nás drží při pravdě, vylúčiec hrdost.
Jakož milost drží nás při dobrém, takež pokora při pravdě, vylúčiec hrdost a pýchu, ješto j’ nepravé vznesenie purného srdce nemúdrého. Pokora jest zachovánie jiných šlechetností; neb ač by kto jiné shromážďal šlechetnosti, bez pokory ztratil by všecky. Právě jako by nasul hromadu prachu, a když by vietr přišel, všecko by rozsul, takež přídúc v srdce pyšná hrdost, zatratila by všecko dobré. Měj kto uměnie, měj múdrost, měj krásu, všeť to zkazí, když s tiem bude pýcha. A protož potřěbná šlechetnost pokora, ješto má pýchu vypuditi, jiné šlechetnosti zachovati a držěti nás při pravdě. Ale co j’ pokora, znamenajme! Pokora jest dobrovolné mysli poníženie z opatřenie své křehkosti a jiných svých nedostatkóv. A svatý Bernart die: Pokora
