syna z pravého lože, a když oba spolu ta syny rostla, ten z nepravého lože činil přiekořizny tomuto, ješto j’ byl z lože pravého, až pak řekl Bóh Abrahamovi: Vyvrz děvku, točíš svú ženimu; nikakežť nebude dědicem syn z děvky s synem lože pravého! Pěknáť jest pověst a spravedlivá, a potřěbnéť mi sě zdá s pamětí znamenati, coť miení. Ten Abraham znamenává každého člověka, ješto by chtěl jmieti dobré skutky u boží službě. Ale ten člověk má jmieti milost k Bohu, z niež by činil skutky dobré, jako by syny zrodil k věčnému dědičství nebeskému. Ale jakož jest jedna milost k Bohu svobodná, ctná, ješto Boha jen proň pro samého miluje, aby dal sám sě, a druhá, ješto proto miluje Boha, aby zde dal ščestie a dobré tohoto světa: ta milost jest jako děvka, ješto ze mzdy slúží. Protož mnohý z oné prvnie milosti čisté nečiní skutkóv dobrých, jakož Abraham ze ctné ženy sprva nejměl dětí; ale z té milosti, ješto miluje Boha pro zdejší odplatu, bude činiti něteré dobré skutky, jako Abraham z nepravého lože ženy jměl syna najprv. A potom snad někto teprv poznaje dobrotu boží, bude právě Boha ne pro zdejšie dary milovati, ale jen proň pro samého, že j’ tak dobrý, a z té milosti pravé, slúžě Bohu, bude činiti skutky dobré, jako j’ Abraham jměl syna z své pravé ženy. Ale jakož tato ženima pohrdovala pak svú paní a tento syn z nepravého lože činil přiekořizny synu pravému: takež často tato milost, ješto kto jen pro světské dary miluje Boha, i ti skutci, ješto z nie jdú, předčie před milostí pravú boží a před skutky jejie. Protož dobře die Hospodin: Vyvrz děvku i s jejie synem; nikakežť syn děvky nebude dědicem s synem lože pravého. Točíš tu milost k Bohu, ješto j’ jen pro zdejšie dary, vyvrz i s těmi skutky, ještoť z nie, ač i k boží službě, pocházejí; nebť u věčném