je pílně obmysliti, jako by nás pobádal jimi v cestě boží. Za prvé to slovo vezměm, ješto j’ řekl: Pane, nevieme, kam jdeš, a kak móžem věděti cěstu? Druhé jest řekl: Poďme i my a s ním zemřem. Třetie řekl: Neuzřím li ran hřebíkových v rukú jeho a nesáhnu li svú rukú v bok jeho, neuvěřím. Čtvrté, když jest řekl: Pán mój a Bóh mój. Prvé vyrčenie učí nás, abychom poznali cěstu po Bohu jíti, druhé učí, kak sě držeti poznané cěsty, třetie ponúká nás k doufání Bohu, a čtvrté ukazuje, kak trží milost k Hospodinu, když poznána bude milost jeho. Čtyři ta vyrčenie jsú rozumu hlubokého a od toho jsú vyšla apoštola, jehož jmeno jest Tomáš, a to sě die výkladem „bezedná hlubina“. Protož pílně z nich každé znamenajme. A ať bych neudlil v jedné řeči, o dvú nynie chci pomluviti a druhú řečí dokonám o dvú druhú, zdali z těch slov hlubokého […]text doplněný editorem příde nám k užitku které.
Prvé sem to řečenie položil svatého Tómy, ješto jest řekl: Pane, nevieme, kam jdeš, a kak móžem věděti cěstu? Z té hlubiny to najprv vezměm, ež chcem li života dojíti blaženého, máme najprv poznati cěstu. Túžebné jest, ktož chce kam jíti, nevie li cěsty. A tak jest mnoho bludných rozcěstí na tomto světě, ež nejedna zdá sě dobrá cěsta a najposlé přivede k smrti. I jest pilné poznati, ké j’ cěsta pravá a ké nepravá. Najprv slyšme, mysl přiložiec, co die sám Kristus o těch cěstách, kakť je skazuje, ké jest která. Dieť: Široká cěsta, ješto vede k zahynutí, a mnoho jich jest, ješto jdú po ní; a úzká cěsta vede k životu a málo jich po ní jde. Zdali kto nemóž ještě rozuměti, co j’ široká cěsta, ješto vede k zahynutí, a co úzká, ješto k životu? To j’ ta široká cěsta, když člověk po všem stojí, což sě líbí žádosti jeho, jako by vše slušalo, vše hodné bylo; a nemóž li čeho pravdú dojíti, ale přimiesí i křivdy, aby dosáhl; a svój čas uzře, i křivdú pójde proti pravdě, aby dosáhl, jemužto chce. A i tiem jest široká to cěsta, ež jich jest mnoho, ješto jdú po ní; a také tiem jich po ní viece jde, že j’ široká. Ale dovedeť ta cěsta zahynutie, uvedeť najposlé v divnú úzkost a u velikú tesknost. To j’ pak úzká cěsta a k životu vede: ne všeho činiti,
