dobrého. Avšakť ti skutci, ač i dobří, ne z pravé milosti Boha nebudú v dědičstvu božiem i s tú milostí dielu jmieti; neb dary jen miluje tohoto světa, když pro dary jen zdejšie miluje kto Boha. Neb jen to každý miluje, pro něž vše jiné, což miluje, miluje.
Pak dnes čtú to čtenie utěšené svatého Jana, ješto j’ Syn boží přěšel přes moře galilejské i všel na horu. A šlo za ním lidu veliké množstvie. A on všecky nakrmil z pěti ječných chlebóv a ze dvú rybú, a pak drochtóv ostalo dvanádcet košóv. Když jest svatá cierkev dnešní den ustavila k utěšení a k odechnutí všem, ktož pracijí pro věčný pokoj v dobréj naději, vláště troji věc velmě utěšenú móžem znamenati v tomto čtení, abychom jeho ščedré a milostivé k nám činy znamenajíc, a co nám miení skrz to jako skrytě, v dobréj naději v něm viecež viecež u veselém duchu sě rozchutnávali. Neb i to j’ najprv veliká odtucha nám, že j’ Syn boží přěšed přes moře i všel na horu. Co j’ tiem znamenal, to j’ již sám v sobě i skutkem dokonal. Neb moře jest hořko a nepokojno vlnami svými, i znamenává tento svět hořký a pracný a přěvelmě nepokojný. A když jest přěšel jej Syn boží, přetrpěv pro ny hořkost mnohú, až i krutú smrt najposledy, všel na horu vysokú, když jest vstúpil na nebesa. Aj, velikého utěšenie, že j’ Pán všemohúcí ne pro svú potřěbu, ale pro naši chtěl trpěti hořkost tohoto světa a jsa pán všie věčnosti nad vešken čas, však chtěl v času jíti a přijieti hořkost a trpkost tohoto světa a tak vjíti v svú chválu. Ó, kaká j’ v tom milost národu lidskému ukázána! Neb i netrpě mohl jest i býti i vjíti, když chtě, v svú chválu. Ale aby on nebyl trpěl, trpenie naše nebylo by statečno k tomu, aby nám nebeská vrata otevřělo. A také j’ svým trpením nám dal příklad, abychom pro své dobré, pak naň patřiece, trpěli také.
