[4v]číslo strany rukopisuA nade všecky věci rada stálá, neb pravda najviec má ctěna býti, kterážto sama spojuje lidi s Bohem.“ Jinde die Šalomún[j]Šalomún] Sſalo o lži: „Lepší jest zloděj než člověk ustavičný ve lži.“ A jiný mudřec: „Přivol pravdě, buďto od tebe neb od jiného vydané.“ Isidorus: „Najhorší obyčej jest pohrdati pravdú.“ Také máš pravdu mluviti tak, aby řeč tvá měla vážnost práva přísežného, jako řeč prostá bez přísahy aby celost měla. Neb die Seneka: „Řeč, kteráž jest bez vážnosti práva přísežného, nemóž ku přijetí celosti mieti.“ A opět[k]opět] Aopijet Seneka: „Nepřestupuj meze pravdy, ani spravedlnosti, pobiehaj práva, a jakož nemáš otmlúvati, též ani co činiti proti pravdě.“ A takovú pravdu mluviti, ať by bylo hodno věřiti. Neb pravda, kteréž nenie hodno věřiti, miesto lži přijata bývá. A tak nenie lhář ten, ktož selže, a má [5r]číslo strany rukopisuza to, že jest pravdu pověděl. Neb mluvě sám se klamá, ale ne jiného. Protož ten lhář jest, ktož, věda pravdu, i mluví lež. Ač někdy[l]někdy] nijekdy nevěda usty pověděl by pravdu. Druhé: Při tom slóvci CO pomysli, co chceš mluviti. Potřebná a užitečná li řeč, či marná, neb marné řeči nikdy neslušie mluviti, jakož radí Seneka řka: „Řeč tvá nebuď prázdná, ale nebo těš někoho[m]někoho] nijekoho, nebo uč něčemu, neb někomu[n]někomu] nijekomu přikazuj a nebo raď a nebo někoho napomínaj.“ Třetie: Viz, ostrú li, čili sladkú řeč mieníš mluviti, neb příkrá k sváru, ale sladká k míru chýlí se. Jakož die Šalomún[o]Šalomún] Sſalo: „Pištba a hudba sladký zvuk vydávají, a nadto viece jazyk sladký.“ A jinde: „Řeč sladká rozmnožuje přátely a nepřátely krotí.“ Dále pomysli, když mluviti chceš, měkká li, či tvrdá řeč bude. [5v]číslo strany rukopisuNeb die Šalomún[p]Šalomún] Sſa: „Měkká řeč lomí hněv, ale tvrdá zbuzuje hněv.“ Také vystřiehaj se, aby nemluvil oplzlých a nečistých řečí. Neb die apoštol: „Porušují dobré mravy rozmlúvanie nečistá.“ Seneka: „Zdrž se od řečí nečistých a šeredných, neb obvykánie řečí takových nestydlivost plodí.“ Šalomún[q]Šalomún] Sſalo: „Člověk obvyklý v řečech oplzlých nepřivede se k dobrému po vše dni života svého.“ Opět[r]Opět] Opijet pamatuj se, aby nemluvil řečí nesnadných a skrytých, ale obecné a světlé. Neb jest v práviech psáno: „Lépe jest němu býti než mluviti tak, aby jiní nerozuměli.“ Ani chytrých věcí mluviti máš. Jakož píše Šalomún[s]Šalomún] Sſalo: „Ktož chytře mluví, týmž obyčejem oklamán bude.“ A nadto nebude milosti božie hoden. Ještě ani mluv křivdy, ani čiň jinému. Neb psáno jest: „Mnohým křivdu[t]křivdu] řiwdu činí, ktož jednomu učinil jest.“ A