mno[9v]číslo strany rukopisuhých nemilostník bude.“ K témuž jiný: „Ktož mnohomluvenie nenávidí, ten zlobivost uhašuje.“ Opět jinde k témuž: „S mužem mluvným nepočínaj řečí ani přikládaj drev k ohni jeho.“ Ještě jeden k témuž: „Nemievaj s blekotným rady, neb nemiluje jiného, než to, což se jemu líbí.“ Také pamatuj se, aby nemluvil s těmi, ješto štěkají jazykem jako psi. Jakož praví Tullius, že řeč peských lidí má ovšem pohrzena býti. A ve Čtení o těch psáno jest: „Nemecte perel před svině.“ Opět viz, aby s člověkem zlobivým mnoho nemluvil, jakož svědčí sv. Augustin: „Jakož oheň čím viece drev přijme, tiem větčí plamen vida, též zlobivý člověk čím viece v řeč vydá se, tiem viece v hněvě zapaluje se.“ A Kathon: „Proti mluvným a zlobivým nečiň odpory řeči, neb mnozí mluviti umějí, ale ne každý má rozum k řeči [10r]číslo strany rukopisusvé.“ Ještě viz, s opilým a s ženú aby nemluvil o skryté věci, neb Šalomún[ap]Šalomún] Sſalo radí: „Kdež panuje opilstvie, tu nic nemuož zatajeno býti.“ O témž jiný: „Blektánie ženské jedva to muož zatajiti, čehož nevie.“ Vystřiehaj se naposledy, aby mluvil, věda před kým, neb psáno jest: „Ve všech skutciech i v řečech sluší pamět a opatrnost mieti, neb častokrát přistojie, jiežto mnie daleko býti.“ Protož pomni, s kým o které věci hodno jest mluviti, a také kterého řádu a povýšenie jest, s nímž mluviti máš.

PROČ. Čtvrté[aq]Čtvrté] Ztwrte slovo řečeno jest PROČ, aby věděl, proč chceš mluviti, totiž pro kterú příčinu[ar]příčinu] pčicžinu. Jakož Seneka svědčí: „Při všeliké věci příčinu zvěz, a když počátek seznáš, o skonání sám domyslíš.“ A také při mluvení sluší zvěděti příčinu. A jakož bez pří[10v]číslo strany rukopisučiny nic nenie stvořeno, též bez příčiny nic nemá mluveno býti. A jakož při všech věcech troje příčina shledává se, totiž počátek, prostředek i konec. Též má i při mluvení zachována býti. Protož příčina řeči tvé nebuď pro jiné než pro chválu boží neb pro užitek lidský nebo pro přietele. A někdy[as]někdy] nijekdy pro vše spolu. Pro chválu a službu boží zvláště duchovní lidé mluviti mají, totiž kněžie, kazatelé i všichni zákonníci. Pro užitek lidský mluvie řečníci, ubrmané a súdci. A to rozuměj o užitku a o zisku čistém a spravedlivém. Neb[at]Neb] Nep psáno jest v práviech, že zisk, který přicházie z dědičstvie cizieho, mrzký a ohyzdný jest. Seneka: „Požitek se zlú pověstí škoda viece než zisk nazývá se.“ Jiný mudřec: „Lépe jest své vlastnie ztratiti než s hanbú dobyti cizieho.“ A tak užitek má skrovný býti. Neb