Knížky o řádném mluvení a mlčení mistra Albertana, kteréž jest napsal řečí latinskú synu svému, počínají se šťastně.[1]Vokalická kvantita tohoto raného tisku není v tisku až na výjimky značena, proto je v přepise doplňována bez dalšího upozornění.

Poněvadž[a]Poněvadž] Oniewadž mnozí v řečech svých pochybují, aniž kto jest by uměl svuoj jazyk úplně ukrotiti a zřiediti, jakož píše svatý Jakub, že všelijaké stvořenie najkrutnějších zvieřat i haduov i ptactva lidmi muož ukroceno býti, ale jazyka člověčieho téměř žádný ukrotiti nemóž. A protož knížky tyto o řádném mluvení a mlčení složeny sú, a tak kto chce múdře mluviti a časem svým mlčeti, šest slov má uměti a jich pilně povážiti: KTO, CO a S KÝM mluvíš, PROČ, KTERAK a KDY rozvážíš. A k vyložení těch šesti slov o každém zvláště kapitola v těchto knížkách jest položena.

K prvnímu[b]prvnímu] Rwnijemu slovu, jenž die KTO, máš pomysliti, kto jsi, jenž mluviti chceš, kteréhos řádu a stavu, starý lis, čili mladý, tak, aby se řečí svú žádný nad svuoj stav a řád nevýšil, neb z toho povýšenie posměch přicházie. Neb starý má mluviti vážně, poctivě a ne lehce, a nad to ne oplzlé řeči, a zvláště před mladými. Ale mladý, ten má mluviti poctivě, opatrně a s bázní, a lekaje se vždy za každé slovo, aby nic nemúdrého nemluvil, a zvláště před staršími. A jedva má mluviti mladý, jsa otázán, a slušie li a hodné li jest tobě mluviti, a tobě li, čili k jinému ta řeč se chýlí. Jestliže tebe nedotýče, lépe jest mlčeti. Neb tak řkú práva, že nemúdré jest plésti se v cizie řeči. A Šalomún v Přísloviech: „Jako ten, ktož chycie psa lítého za uši, též ktož se přimiesí k cizie[2r]číslo strany rukopisumu sváru.“ A jinde die: „K té řeči, ještoť neškodí, nepřičíněj se.“ Druhé: Když chceš mluviti, pomni, máš li toho času pokojnú mysl, čili se hněváš. A tak dokud čiješ na sobě prchlivost hněvivosti, dotud mlčeti máš. Nebo řeč z hněvu pověděná hánčivá a nerozumná jest, praví Seneka. A Kathon die: „Hněviv jsa, o nejistých věcech nepři se, neb hněv překážie rozumu, že neumie rozeznati pravdy.“ A jinde: „Pravda vidí hněvivého, ale on nezná pravdy.“ Ovidius: „Přemož hněv rozumem svým, ty, jenž vše stvořenie přemáháš.“ Tullius: „Při všech věcech má hněv opuštěn býti. Neb s hněvem právě a dobře nic nemuož dokonáno býti.“ A všeliké věci, ješto s prchlivostí dějí se, nemohú dlúho trvati. Ani těm, ktož je pósobie, nemohú prospěšny[c]prospěšny] proſſpieſſny býti. Opět jiný: „Člověk všeliký od