K prvnímu[b]prvnímu] Rwnijemu slovu, jenž die KTO, máš pomysliti, kto jsi, jenž mluviti chceš, kteréhos řádu a stavu, starý lis, čili mladý, tak, aby se řečí svú žádný nad svuoj stav a řád nevýšil, neb z toho povýšenie posměch přicházie. Neb starý má mluviti vážně, poctivě a ne lehce, a nad to ne oplzlé řeči, a zvláště před mladými. Ale mladý, ten má mluviti poctivě, opatrně a s bázní, a lekaje se vždy za každé slovo, aby nic nemúdrého nemluvil, a zvláště před staršími. A jedva má mluviti mladý, jsa otázán, a slušie li a hodné li jest tobě mluviti, a tobě li, čili k jinému ta řeč se chýlí. Jestliže tebe nedotýče, lépe jest mlčeti. Neb tak řkú práva, že nemúdré jest plésti se v cizie řeči. A Šalomún v Přísloviech: „Jako ten, ktož chycie psa lítého za uši, též ktož se přimiesí k cizie[2r]číslo strany rukopisumu sváru.“ A jinde die: „K té řeči, ještoť neškodí, nepřičíněj se.“ Druhé: Když chceš mluviti, pomni, máš li toho času pokojnú mysl, čili se hněváš. A tak dokud čiješ na sobě prchlivost hněvivosti, dotud mlčeti máš. Nebo řeč z hněvu pověděná hánčivá a nerozumná jest, praví Seneka. A Kathon die: „Hněviv jsa, o nejistých věcech nepři se, neb hněv překážie rozumu, že neumie rozeznati pravdy.“ A jinde: „Pravda vidí hněvivého, ale on nezná pravdy.“ Ovidius: „Přemož hněv rozumem svým, ty, jenž vše stvořenie přemáháš.“ Tullius: „Při všech věcech má hněv opuštěn býti. Neb s hněvem právě a dobře nic nemuož dokonáno býti.“ A všeliké věci, ješto s prchlivostí dějí se, nemohú dlúho trvati. Ani těm, ktož je pósobie, nemohú prospěšny[c]prospěšny] proſſpieſſny býti. Opět jiný: „Člověk všeliký od [2v]číslo strany rukopisuporodu svého má to při sobě, že když se hněvem zapálí, dotud nemuož pravého od křivého rozeznati, dokud se nepřestane hněvati.“ A tak, ktož slyší hněvivého mluviti, pomni, ať by jeho hněvivá řeč tebe nepopudila, ačkolvěk proti jeho řeči těžko jest mlčeti. A ještě tiež a škodnějie, hněvivě otmlúvati. Dále, jenž mluviti chceš, pomysl napřed, aby žádost mluvenie nehýbala tebú viece k mluvení než rozum a pilná potřeba. Neb die Šalomún: „Jako město otevřené a bez ohrady, tak člověk, kterýž nemuož v mluvení zdržeti se.“ A jiný mudřec die: „Ktož mlčeti neumie, ten ani mluviti umie.“ Protož bláznivý mluviti neumie, neb mlčeti neumie. K témuž otázán jest jeden mudřec, proč by tak mnoho mlčal. Odpověděl: „Nemúdrý mlčeti nemuož.“ A opět jinde Šalomún: „Puojmi usta svá v uzdu