nebude dáno. A ztroskoce i zahladí všecka královstvie tato a sám ostane navěky až. Podlé toho, ješto s viděl, že z hóry otlomil se kámen bez rukú a ztroskotal třepinu i železo i měd i střiebro i zlato. Buoh veliký ukázal jest královi ty věci, ješto mají přijíti potom, a pravý jest sen a pravé jest vyloženie jeho.“
Také v týž kněhách Daniele proroka ve čtvrté kapitole čte se o králi Nabochodonozorovi takto: Vece král Nabochodonozor: „Viděnie snóv mých, jenžto sem viděl. Viděch, ano strom prostřed země a výsost jeho přielišná. Veliký strom a mocný a vzróst jeho dotýkáše se nebe. Vezřenie jeho bieše až do krajóv všie země, listie jeho překrásné a ovoce jeho přielišné a pokrm všech na něm. Pod ním bydléchu zvieřata a hovada a na jeho ratolestech přebýváchu ptáci nebeští a jím se krmiechu všeliké jiné stvořenie. Také viděch u vidění hlavy mé na loži mém, naliť hlásný a svatý sstúpil s nebe a voláše silně, a tak vece: ‚Podetněte strom a přesekajte ratolesti jeho a střeste listie jeho a roztruste ovoce jeho. Utiekajte hovada, kteréžto sú pod tiem stromem a ptactvo nebeské z ratolestí jeho! Ale však plodu kořenóv jeho v zemi nechajte a přivázáno buď svazkem železným a měděným u bylinách, ješto vně sú, a smočeno buď rosú nebeskú a s zvěří spolek jeho buď v bylině zemské! Srdce jeho od člověčenstvie proměněno buď a srdce zvieřecie dáno buď jemu a sedm časuov proměněno buď nad ním! U vydání súda hlasného ustavena jest i řeč svatých i prosba, dokudž nepoznají živí, že panuje vrchní v království lidském a komuž koli chtieti bude, dá je, a najpokornějšieho člověka ustanoví nad ním.‘ Ten sen viděl sem já, Nabochodonozor král. Protož ty, Baltazaře, vyloženie pověz spěšně, neb všickni mudrci královstvie mého nemohú vyloženie pohodnúti, ale ty móžeš, neb duch bohóv svatých v tobě jest.“
Tehda Daniel, jehožto jmě Baltazar, počal sám v sobě mysliti, mlče jako za jednu hodinu, a myšlenie srdce jeho zamucováchu jej. Tehda odpověděv král i vece: „Baltazaře, sen i vyloženie jeho nesmucuj tebe!“ Odpovědě
