[38v]číslo strany rukopisuvítězství obdržel a jemu přísahou jse vysoce zavázal, že jeho Poděbradům, dokud živ bude, škoditi nechce. Maje tedy nyní, to jest v roku 1422, úmysl od Kolína na Městec, Bydžov a dále až na Hradec Králový táhnouti, bral jse tedy od Kolína přes Lhotu Jestřabí mimo Libice k místu, kteréž Vrbice, Podmokly[fd]Podmokly] Podmoky a Činoves sluje. A poněvadž pak žoldnéřové jeho v počtu 10 000 již bez všeho odpočinutí celé dva [dni]text doplněný editorem a dvě noci táhli i počali nad tím někteří reptati, řkoucí, že když on jakožto na obě oči slepý ustavičnou má noc, tedy snad mysle[fe]mysle] mjste, že oni světla nepotřebují. Na to tázal se jich Žižka takto: „Povězte mně tedy, kde nyní jsme“. A oni řekli: „Mezi Vrbicí, Podmoklím a Činovsí“. I pravil Žižka dále: „Zůstaňmež tedy tuto na vrchu zatím odpočívati, vy pak někteří jděte, Městec zapalte a budete mít světla dosti“. Někteří kronikáři píší, že ty vyslanci skutečně Městec zapálili, však ale kronika stará králohradecká takto v tom praví: vyslanci Žižkovský, vzavše od měšťanů peníze, Městec nevypálili, ale přijdouce naspět k vosům takto řekli: „Mlčtež. Máme již světlo v dlaních“.
Žižkovi tedy byl tu na Vrchu vrbickém malý kopeček obkopán a na něm stůl postaven, kdež on odpočívaje, tu poobědval, pak ještě toho samého dne přes Bydžov a
