Bible pražská, Lukášovo evangelium

Praha: [Tiskař Pražské bible], 1488. Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. Ink 13.C.5, ff. 509v–525r. Editoři Kunertová, Helena (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), Hlaváčová Svobodová, Andrea (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), Voleková, Kateřina (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.). Ediční poznámka

Edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.

Vznik edice byl podpořen výzkumným programem Strategie AV21 (Paměť v digitálním věku).

Při vzniku edice byly použity nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (<https://vokabular.ujc.cas.cz>) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (<https://lindat.cz>) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).

[Generovaný obsah]

všech stran L19,44 a na zemi tě potrú i syny tvé, kteří v tobě jsú. A neostavie v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštievenie tvého. L19,45 A všed do chrámu, počal vymietati prodavače a kupce v něm L19,46 řka jim: „Psáno jest, že duom muoj duom modlitby jest, ale vy ste jej učinili peleší lotrovskú.“ L19,47 I bieše uče na každý den v chrámě. Kniežata pak kněžská a mistři i kniežata lidu hledali sú ho zabiti, L19,48 a nenalezli, co by jemu učinili, neb vešken lid velmi pilen bíše poslúchaje jeho.

Kapitola XX.

L20,1 I stalo se jest v jeden den, když on učil lid v chrámě a zvěstoval královstvie božie, sešla se kniežata kněžská a mistři s staršími, L20,2 i vecechu řkúce jemu: „Pověz nám, v které moci tyto věci činíš aneb kto jest, jenž dal tobě tu moc?“ L20,3 Tehdy odpověděv řekl k nim: „Otiežiť vás i já jednoho slova. Odpovězte mi: L20,4 Křest Januov z nebe li byl, čili z lidí?“ L20,5 A oni mysléchu v sobě řkúce, že dieme li: Z nebe, dieť nám: Pročež ste tehdy neuvěřili jemu? L20,6 Pakli dieme: Z lidí, lid vešken ukamenuje nás, neb jisti jsú, že jest Jan byl prorok. L20,7 I odpověděli, že nevieme, odkud jest byl. L20,8 I vece jim Ježíš: „Anižť já vám poviem, v které moci toto činím.“

L20,9 Potom jal se k lidu praviti podobenstvie toto: „Člověk jeden štiepil vinici a osadil ji vinaři a sám otšel podál za mnohé časy. L20,10 A v čas ovoce poslal k vinařóm služebníka svého, aby z ovotce vinice dali jemu. Kteřížto zmrskavše jej, pustili sú prázdna. L20,11 I přidal, aby druhého služebníka poslal. A oni i toho také zmrskavše a utrápivše haněním, pustili prázdna. L20,12 Potom přidal, aby poslal třetieho. Kteřížto i toho ranivše, vyhnali sú. L20,13 I řekl pán vinice: Co učiním? Pošli syna svého milého, snad když toho uzřie, budú se styděti. L20,14 Kteréhožto když sú uzřeli vinaři, myslili sami v sobě řkúce: Totoť jest dědic, zabijme jej, aby naše bylo dědictvie. L20,15 A vystrčivše jej ven z vinice, zabili sú ho. Protož co učiní jim pán vinice? L20,16 Přijde a zahubí vinaře ty a dá vinici jiným.“ To uslyševše řekli sú: „Nebuď tak!“ L20,17 A on vzezřev na ně, vece: „Což jest pak to, co psáno jest: Kámen, který zavrhli dělníci, ten učiněn jest v svorník úhelní? L20,18 Každý, ktož padne na ten kámen, rozrazí se, a na kohož upadne, potřeť jej.“

L20,19 I hledala kniežata kněžská a mistři, aby naň vztáhli ruce v tu hodinu, i báli se lidu, neb sú poznali, že by o nich mluvil podobenstvie toto. L20,20 A úklad učinivše, poslali sú lakače, ješto by se spravedliví zamyslili, aby jej polapili v řeči a dali jej kniežatóm a moci vladařově. L20,21 I otázali ho řkúce: „Mistře, vieme, že právě mluvíš i učíš a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě božie učíš. L20,22 Slušie li nám daň dávati ciesaři, čili nic?“ L20,23 Ale Ježíš znamenav lest jich, řekl k nim: „Co mne pokúšiete? L20,24 Ukažte mi groš. Čí má obraz a ráz?“ Odpověděvše řekli jemu: „Ciesařuov.“ L20,25 I vece jim: „Dajtež tehda, co jest ciesařovo, ciesaři, a coť jest božieho, bohu.“ L20,26 I nemohli sú slovu jeho odepřieti před lidem, a diviece se odpovědi jeho, mlčali sú.

L20,27 Přistúpili někteří z saducejských, kteříž zapierají býti z mrtvých vstánie, i otázali ho L20,28 řkúce: „Mistře, Mojžieš napsal nám, kdyby bratr nětčí umřel maje manželku a ten by byl bez synuov, aby ji pojal bratr jeho za manželku a vzbudil siemě bratru svému. L20,29 I bylo jest sedm bratří, a první pojav ženu, umřel jest bez dětí. L20,30 A druhý pojal ji i ten jest umřel bez syna. L20,31 A třetí pojal ji, též i všech sedm, a nezuostavili sú semene a zemřeli sú. L20,32 Najposléze všech umřela jest i žena. L20,33 Protož při vskřiešení čie z nich bude manželka, poněvadž jich sedm mělo ji

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).