vy ste, ješto ste zuostali se mnú v mém pokušení. L22,29 A jáť vám zpuosobuji, jakož mi jest zpuosobil otec muoj, královstvie, L22,30 abyšte jedli a pili za stolem mým v království mém a abyšte seděli na dvanácti stoliciech, súdiece dvanáctero pokolenie izrahelské.“
L22,31 I vece pán Šimonovi: „Šimone, aj, ďábel vyprosil vás, aby třiebil jako pšenici. L22,32 Ale jáť sem prosil za tě, aby nezhynula viera tvá, a ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.“ L22,33 Kterýžto řekl jemu: „Pane, hotov sem s tebú i do žaláře i na smrt jíti.“ L22,34 A on vece: „Pravím tobě, Petře, nezazpieváť dnes kohút, až třikrát zapříš, že neznáš mne.“ I řekl jim: L22,35 „Když sem vás posielal bez pytlíka a bez mošny a bez obuvi, zdali ste v čem nedostatek měli?“ L22,36 A oni řekli: „V ničemž.“ Tehdy řekl jim: „Ale nynie, kto má měšec, vezmi také i mošnu, a kto nemá, prodaj sukni svú a kup sobě meč. L22,37 Nebť pravím vám, že ještě to, což jest psáno, musí se naplniti na mně: A že s nešlechetníky počten jest. Neb zajisté ty věci, které sú o mně, konec mají.“ L22,38 Tehdy oni řekli sú: „Pane, aj, dva meče teď.“ A on řekl jim: „Dostiť jest.“
L22,39 A vyšed podlé obyčeje, bral se na huoru Olivetskú. A šli sú za ním učedlníci. L22,40 A když přišel na miesto, řekl jim: „Modlte se, abyšte nevešli v pokušenie.“ L22,41 A sám vzdálil se od nich, jako by mohl kamenem lučiti. A poklek na kolena, modlil se jest L22,42 řka: „Otče, chceš li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vuole, ale tvá buď.“ L22,43 I ukázal se jemu anjel z nebe posiluje jeho. A učiněn jsa v odporu těla s duchem, obšírnějí se modlil. L22,44 I učiněn jest pot jeho jako kruopě krve, tekúcie na zemi. L22,45 A když jest vstal od modlitby a přišel k učedlníkóm svým, nalezl je, ani spie pro zámutek. L22,46 I vece jim: „Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyšte nevešli v pokušenie.“
L22,47 A když on ještě mluvieše, aj, zástup a ten, jenž slul Jidáš, jeden ze dvanácti, předcházieše je a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. L22,48 I řekl jemu Ježíš: „Jidáši, políbením syna člověka zrazuješ?“ L22,49 Tehdy vidúce ti, kteříž při něm byli, co bieše budúcieho, řekli sú: „Pane, budem li bíti mečem?“ L22,50 I udeřil jeden z nich služebníka kniežete kněžského a uťal ucho jeho pravé. L22,51 Tehdy odpověděv Ježíš, vece: „Nechtež až potud.“ A když se dotekl ucha jeho, uzdravil jej. L22,52 I řekl Ježíš k těm, kteří byli přišli k němu, kniežatóm kněžským a zprávciem chrámu a k starším: „Jako k lotru vyšli ste s meči a s kyji, L22,53 poněvadž na každý den býval sem s vámi v chrámě, a neztáhli ste rukú na mě. Ale totoť jest hodina vaše a moc temností.“ L22,54 A javše jej, vedli do domu kniežete kněžského. Petr pak bral se za ním zdaleka.
L22,55 A když sú zanietili oheň uprostřed sieni a sedli vuokol, bieše Petr mezi nimi. L22,56 Jehožto když uzřela jedna děvečka, an sedí u ohně, a naň byla pohleděla, řekla: „A tento bieše s ním.“ L22,57 A on zapřel ho řka: „Ženo, neznám ho.“ L22,58 A po malé chvíli jiný uzřev jej, řekl: „I ty z nich si.“ Ale Petr vece: „Ó člověče, nejsem.“ L22,59 A po chvíli jako po jedné hodině jiný zajisté potvrzováše řka: „Jistě i tento s ním bieše, neb i Galilejský jest.“ L22,60 I vece Petr: „Člověče, neviem, co pravíš.“ A ihned, když on ještě mluvíše, kohút zazpieval. L22,61 A obrátiv se pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se jest Petr na slovo páně, jakož byl řekl, že prvé než kohút zaspievá, třikrát mne zapříš. L22,62 I vyšed ven Petr, plakal jest hořce.
L22,63 Mužie pak ti, kteří držali Ježíše, posmievali se jemu tepúce. L22,64 A zakrývali ho a bili tvář jeho a tázali ho řkúce: „Prorokuj, kto jest, jenž tě udeřil?“ L22,65 A jiné mnohé věci rúhajíce se pravili sú naň.
L22,66 A když bieše den, sešli sú se starší lidu a kniežata kněžská a mistři a vedli ho do rady své řkúce: „Jsi li ty Kristus, pověz nám.“ L22,67 I vece jim: „Poviem
