každého dlužníka pána svého, pravieše prvniemu: Kterak si mnoho dlužen pánu mému? L16,6 A on řekl: Sto lahvic oleje. I řekl jemu: Vezmi zápis svuoj a seď rychle a napiš padesát. L16,7 Potom jinému řekl: Ty pak co si dlužen? Jenž vece: Sto strychuov pšenice. Vece jemu: Vezmi listy své a napiš osmdesát. L16,8 I pochválil jest pán vladaře nepravosti, že by opatrně učinil. Neb synové tohoto světa opatrnější sú nežli synové světla v pokolení svém. L16,9 I jáť pravím vám, čiňte sobě přátely ze zbožie nepravosti, aby když zhynete, přijali vás do věčných stanuov. L16,10 Ktožť jest věrný v malé věci, i u většieť věrný jest. A ktož v malé věci jest nepravý, i v většieť nepravý jest. L16,11 Protož poněvadž v nepravém zboží nebyli ste věrní, což jest pravého, kto vám svěří? L16,12 A poněvadž v ciziem ste věrní nebyli, což vašeho jest, kto vám dá? L16,13 Nižádný služebník nemóž dvěma pánoma slúžiti, neb zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, anebť jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdati. Nemuožete bohu slúžiti a zboží.“
L16,14 Slyšali pak tyto všecky věci zákonníci, kteříž byli lakomí, a posmievali se jemu. L16,15 I vece jim: „Vy jste, ješto se spravedlivi činíte před lidmi, ale buoh zná srdce vaše. Neb cožť před lidmi vysokého jest, ohavnost jest před bohem. L16,16 Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle královstvie božie se zvěstuje a každý proti němu násilé činí. L16,17 Snázeť jest zajisté nebi a zemi pominúti nežli od zákona jednomu slovci padnúti. L16,18 Každý, ktož pustí ženu svú a jinú pojímá, cizoloží. A ktož puštěnú od muže pojímá, cizoloží.“
L16,19 „Člověk jeden bieše bohatý a obláčil se v zlatohlav a v kment a hodoval na každý den rozkošně. L16,20 A bieše jeden žebrák jménem Lazar, kterýžto ležel u vrát jeho, pln jsa nežituov, L16,21 žádaje nasycen býti drobty, kteří padali s stolu bohatce, a žádný jemu nedával, ale i psi přicházejíce lízali nežity jeho. L16,22 I stalo se jest, že umřel žebrák a nesen jest od anjeluov do luona Abrahamova. Umřel jest také i bohatec a pohřben jest v pekle. L16,23 Tehdy pozdvih očí svých, když byl v mukách, uzřel Abrahama zdaleka a Lazara v luonu jeho. L16,24 A on volaje, vece: Otče Abrahame, smiluj se nade mnú a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého u vodě, ať svlaží jazyk muoj, neb se mučím v tomto plameni. L16,25 I řekl jemu Abraham: Synu, rozpomeň se, že si bral dobré věci v životě svém, a Lazar též zlé. Protož nynie tento se těší, ale ty se mučíš. L16,26 A v tom ve všem mezi námi a vámi cíl velký utvrzen jest, že ti, kteříž chtie odsud k vám jíti, nemohú ani odonud sem přijíti. L16,27 I vece: Prosím tebe, otče, aby ho poslal do domu otce mého, L16,28 nebť mám pět bratruov, ať jim svědčí, ať by i oni nepřišli do tohoto miesta muk. L16,29 I vece jemu Abraham: Majíť Mojžieše a proroky, nechť jich poslúchají. L16,30 A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale když by kto z mrtvých šel k nim, pokánie by činili. L16,31 I vece jemu: Poněvadž Mojžieše a prorokóv neposlúchají, aniž byť kto z mrtvých vstal, uvěřie jemu.“
Kapitola XVII.
L17,1 A k učedlníkóm svým vece: „Nenie možné, by nepřišla pohoršenie, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí. L17,2 Užitečnějie jest jemu, aby kámen žernovový přiložen byl na hrdlo jeho a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých. L17,3 Pilni sebe buďte: Shřeší li bratr tvuoj, potreskci ho. A bude liť toho želeti, odpusť jemu. L17,4 A byť pak sedmkrát za den shřešil proti tobě a sedmkrát za den obrátil se řka: Žel mi toho, odpusť mu.“ L17,5 I řekli sú apoštolé pánu: „Přispoř nám viery.“ L17,6 I řekl pán: „Budete li mieti vieru jako zrno horčičné, diete tomuto stromu morské jahodě: Vykořeň se a přesaď se do moře, uposlechneť vás. L17,7 Kto pak z vás maje služebníka, ješto voře aneb voly pase, který když se s pole vrátí,
