musím býti.“ L19,6 I sstúpil jest pospěšně a přijal jej raduje se. L19,7 A když uzřeli všickni, reptali řkúce, že se k člověku hřiešnému obrátil. L19,8 A stoje Zacheus, řekl ku pánu: „Aj, polovici zbožie mého, pane, dávám chudým. A oklamal li sem koho v čem, navracuji to čtvero.“ L19,9 Vece k němu Ježíš, že dnes spasenie domu tomuto stalo se jest, protože by i on byl syn Abrahamuov. L19,10 Neb přišel syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.
L19,11 To když oni slyšeli, přičiniv pověděl podobenstvie, protože jest byl blízko od Jeruzaléma a že se domnievali, že by ihned mělo se zjeviti královstvie božie. L19,12 Protož řekl: „Člověk jeden šlechtic odšel do daleké krajiny, aby přijal královstvie a navrátil se. L19,13 I povolav desieti služebníkuov svých, dal jim deset hřiven a vece jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu. L19,14 Měšťané pak jeho nenáviděli ho a poslali poselstvie po něm řkúce: Nechceme, by tento kraloval nad námi. L19,15 I stalo se jest, když se navrátil přijem královstvie, kázal zavolati služebníkóv svých, jimž dal penieze, aby zvěděl, kterak jest mnoho kto utěžal. L19,16 I přišel první řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala. L19,17 I vece jemu: Měhodiek, služebníče dobrý, že nad málem byl si věrný, budeš moc mieti nad desieti městy. L19,18 A druhý přijide řka: Pane, hřivna tvá učinila pět hřiven. L19,19 I tomu vece: A ty buď nad pěti městy. L19,20 A jiný přišel řka: Pane, hle toť, hřivna tvá, kterú sem měl složenu v uopasku, L19,21 zajisté bál sem se tebe, protože člověk ukrutný jsi, béřeš, čehož si nepoložil, a žneš, čehož si nerozsieval. L19,22 Die jemu: Z úst tvých súdím tě, služebníče nepravý! Věděl si, že já člověk ukrutný jsem, bera, co sem nepoložil, a žna, čehož sem nerosieval, L19,23 i proč si nedal peněz mých na stuol, a já zajisté přijda byl bych je vzal i s puožitky? L19,24 A těm, ješto tu stáli, řekl: Vezmětež ot něho hřivnu a dajte tomu, jenž má deset hřiven. L19,25 I řekli sú jemu: Pane, máť deset hřiven. L19,26 Jistě pravím vám, že každému, ktož má, bude jemu dáno. Ale od toho, ješto nemá, i to, což má, bude od něho otjato. L19,27 Ale však nepřátely mé, ty, kteří nechtěli, bych nad nimi kraloval, přiveďte sem a zbijte přede mnú.“ L19,28 A ty věci pověděv, předse jdieše, vstupuje k Jeruzalému.
L19,29 I stalo se jest, když se přiblížil k Bethfage a k Bethaní, k huoře, jenž slove Olivetská, poslal dva učedlníky svá L19,30 řka: „Jděte do kaštelu, kterýž proti vám jest, do něhožto vejdúce, naleznete oslátko přivázané, na kterémžto žádný z lidí nikdy neseděl. Otvěžtež je a přiveďte ke mně. L19,31 A otieže liť vás kto, proč odvazujete, tak diete jemu, že pán ku potřebě jeho žádá.“ L19,32 I odešli sú, kteříž byli posláni, a nalezli, jakož jim byl řekl, oslátko, ano stojí. L19,33 A když oni otvazovali oslátko, řekli páni jeho k nim: „Proč otvazujete oslátko?“ L19,34 A oni řekli, že pán ho potřebuje. L19,35 I přivedli je k Ježíšovi. A vloživše rúcho své na oslátko, i vsadili sú Ježíše. L19,36 A když on jel, stlali sú rúcho své na cestě. L19,37 A když se již přibližoval k stúpení s huory Olivetské, počeli všickni zástupové sstupujících radujíce se chváliti boha hlasem velikým ze všech divuov, kteréž byli viděli, L19,38 řkúce: „Požehnaný, jenž se béře, král ve jméno božie! Pokoj na zemi a chvála na výsostech!“ L19,39 Ale někteří zákonníci z zástupuov řekli k němu: „Mistře, potreskci učedlníkuov tvých!“ L19,40 Jimž on vece: „Pravímť vám, že budú li tito mlčeti, kamenieť bude volati.“
L19,41 A když se přiblížil, vida město, plakal nad ním řka, L19,42 že by poznalo, i ty by, a zajisté v tento den tvój, který ku pokoji tobě jest, ale nynie skryty sú od očí tvých. L19,43 Nebť přijdú na tě dnové a obklíčie tě nepřátelé tvoji náspem a oblehnú tě a súžie tě se všech