postúpiec, svú krev pro Jezu Krista prolijí.
A když svatú Kateřinu před ciesaře a před mistry přivedli, tehdy ona tak před nimi stojéci vece: Ciesaři, kterým s to úmyslem padesáte mudrcuov proti mně samé pozval, jimžto s, přehádají li mě, veliké dary slíbil dáti, ale mně se s nimi hádati kázav, nižádné s mi odplaty neslíbil! Ale buď má odplata muoj milý Spasitel Jezus Kristus. V tu hodinu, když svatá Kateřina s těmi mistry se hádavši, slavně je přehádala, tak že proti ní nic neuměli mluviti. Proněžto ciesař poče je haněti a řka: Tak slovutní mistři jsúce, i dali ste se jedné mladé dievce přehádati. K tomu jeden z nich vece: Věz to, ciesaři, že se jest to nám nikdy nepřiházelo. Ale tato panna, z niežto Duch svatý mluví, k takovému nás divu připravila, že proti Jezu Kristu nic neumieme řéci. A protož, ciesaři, nebude li nám lépe ukázáno, že sú naši bohové praví a nefalešní, dnes se obracujem k Jezu Kristu. Z toho se ciesař rozhněvav, kázal ty všecky mistry prostřed města upáliti.
A potom, když byli od svatých křesťanuov pochováni, kázal ciesař svatú Kateřinu před sebú postaviti i vece k ní: Ó, dievko urozená, daj se přemoci a po naší vieře postup a budeš po ciesařové první na mém dvoře u veliké cti chována. A káži obraz tvé postavy prostřed města postaviti, aby se jemu všichni jako Bohu modlili k tvé veliké cti a chvále. Jemužto svatá Kateřina vece: Nechaj, ciesaři, té řeči, nebo i pomysliti hřiech jest. Já sem se všechna Jezu Kristu dala. Od něhožto ani krásnú řečí, ani kterým násilím odlúčena budu. V tu hodinu ciesař u velikém hněvu kázal ji svléci a uzlovatými biči mrskati a tak zbitú do temného žaláře uvedúc zamknúti a hladem ji mořiti.
A zatiem když se událo pro některé pilné potřeby z těch vlastí ciesařovi ven vyjeti, tehda ciesařová, po svaté Kateřině túžéc, se rozžalostivši, s jedniem kniežetem Porfíriem, kterýžto nad rytieřstvem starostú bieše, o puol noci do žaláře všedši, nalezla, ano vešken žalář velikú světlostí osviecen a světí anjelé rány svaté Kateřiny mastí mazali. Tu svatá Kateřina poče ciesařové a tomu kniežeti tak dlúho o nebeských radostech mluviti, až ihned porfirius vstav před jejími nohami padl a se dvěma sty rytieři svatú vieru přijal. Ale jakž bylo přikázáno, aby dvanácte dní pokrmu jí nedávali, jeden holúbek z nebes k ní přiletuje nebeským pokrmem ji krmil.
A zatiem král nebeský s množstvím anjeluov a s svatými děvicemi jí se zjevil a řka: Buď ustavičná, má milá choti, neb já vždy s tebú jsem. Měj na paměti svého stvořitele, pro něhožto tak strastnú práci trpíš. Potom, když těch dní ciesař se zase vrátiv, před se ji přivésti kázal, uzřev, ana se na ničemž neproměnila ani přepadla, domněl se, že by ji někto v žaláři krmil. Protož kázal strážné žaláře velmi bíti. V tu dobu svatá Kateřina vece: Já jsem od žádného člověka pokrmu
