biskupství mezi jedněmi znamenitými lidmi válečný hněv bieše, to zvěděv svatý Martin, chtě je smířiti, k nim přijel. A tu nedlúhý čas přebyv, na sobě počil, že své síly již pozbývá, proněžto svých učedlníkuov k sobě pozvav, jim své blízké skončenie zjevil. To oni uslyšavše, žalostivě vzplakavše, k němu vecechu: Proč nás, milý otče svatý, po sobě zuostavuješ? A neb komu nás, siré a smutné, poručíš? Obořieť se na tvé stádo lítí vlcie! Tehda uzřev svatý Martin, ani žalostivě pláčí, sám s nimi zaplakav, Bohu se pomodlil a řka: Hospodine, jsem li ještě tvému lidu potřeben, ještěť rád popracuji pro ně. Pakli ráčíš jinak mě mieti, staň se vuole tvá! Neb v jeho srdci divný boj bieše. S jedné strany svých mníškuov litováše a z druhé strany po Jezu Kristu túžieše. A když tak svatý Martin v žíni a na popele v svém loži leže, k skončení se blížieše, počechu jeho prositi mníškové, aby sobě dal luože opraviti. Jimžto svatý Martin vece: Milí synové, neslušie křesťanu jinak než na popele umřieti. Bychť vám jiný příklad ostavil, shřešil bych. A když jeho počechu prositi, aby znak neležal, ale pro oblehčenie na straně poležal, k tomu svatý Martin vece: Nechajte mne, dietky, ať v nebesa hledím, aby duch muoj na prosto šel k Bohu. A když to vece, uzřel, ano diábel stojí. K němužto svatý Martin vece: I co tu stojíš, škaredý šatane! Nic na mně zisku svého nenalezneš, ale luono Abrahamovo, totiž nebeské královstvie, mě přijme. To řekl svatý Martin, pustil duši.
Tehda v tu hodinu ihned jeho tvář se zastkvěla, jakžto již nebesky oslavena a hlasové anjelští, nad ním zpievajíc, uslyšáni jsú. A v túž hodinu, v kterúžto svatý Martin skonal, když svatý Severinus, kolínský biskup, podlé svého svatého obyčeje na neděli po jitřní po svatých chodě, se klanieše, uslyšal, ano anjelé, pod nebesy se vznášejíc, sladce zpievají. Tehdy povolav k sobě svého alcipřišta, jeho otázal, slyšal li jest co. Alcipřišt vece, že nic neslyšal, ponuce jemu svatý Severinus, aby snažně poposlúchal, zda by co uslyšal. Tehda ten alcipřišt, pozdvih se na nohy, holí se podepřev, ucho nakládaje, poče snažně poslúchati. V tu dobu, jakž se zaň svatý Severinus Bohu pomodlil, tak ihned alcipřišt poče řieci: Již slyším jedny sladké hlasy anjelské v nebesiech zpievajíce. Tehda k němu ihned svatý Severinus vece: Věz to, že kněz muoj, svatý otec Martin, nynie skonal jest. Aj toť, jeho anjelé slavně zpievajíc nesú do nebes. A byli sú i diáblové při jeho skončení, chtiece na něm nětco své doby nalésti, ale že sú nic nenalezli, s velikú hanbú pryč sú zašli. Tu hodinu alcipřišt znamenav, po některých dnech poznal, že v tu hodinu svatý Martin skonal.
Toho také dne svatý Ambrož, mediolánský
