připraviv, předpověděl, že má na té cestě mnoho protivenstvie trpěti. A tak se jest přihodilo, když do vlaských skal přijel, padúši vystúpivše a zvláště jeden, rozveda sekeru, chtěl jemu hlavu rozvrátiti. Tehda svatý Martin, pravé ruky pozdvihnuv, ránu vzdržal. V tu hodinu, opak jemu ruce svázavše, jednomu z padúchuov jeho ostřiehati poručili. A když jeho ten padúch otázal, užas li s se, svatý Martin vece: Nikdy jsem tak bezpečen nebyl, neb viem, že v člověčiem pokušení Hospodin, když ráčí, najspieš spomuože. To řekši svatý Martin, poče tomu padúchovi tak mnoho dobrého praviti, až jeho i na vieru obrátil. Proněžto ten padúch svatého Martina rozvázav, na cestu navedl, hřiechuov se pokav, Bohu se dostal. A potom, když svatý Martin tú cestú do Mediolánského města šel, potkal jest jeho ďábel v člověčí postavě i otázal jeho, kam by šel. Jemužto svatý Martin otpovědě: Jdu tam, kdež mi Buoh rozkázal. K němužto diábel vece: Kamžkoli puojdeš, diábel se vždy protiviti bude. K němužto svatý Martin vece: Boha mám spomocníka, protožť se nebojím, co mi všeliký člověk učiní. To diábel uslyšav, ihned zmizal.
Potom po některých časiech svatý Martin svú matku, pohanku, na křesťanskú vieru obrátil, ale otec v pohanské vieře zuostal. A odtud šed, bliz do města Pitavského, klášter učinil. A odtud bliz jednoho člověka na vieru obrátiv, malú hodinu odšed od něho, zase se navrátiv, jeho beze křtu umřevše nalezl. Tehda svatý Martin to umrlé tělo do své komory nésti kázal. Tu svatý Martin nábožně na zemi padl, Hospodina zaň poprosil a ihned toho umrlého vzkřiesil. A potom ten člověk křest přijem, mnohým lidem rozprávěl a řka: Když mě na onom světě do velikých temnic odsúdichu, přistúpivše dva anjely před súdce nebeského, vecechu: Toť jest ten, za něhožto svatý Martin prosí. Jimažto král nebeský vece: A vy, jeho pojmúce, jemu jeho vraťte. A když těch časuov Turonské město biskupa nemějieše, počechu za svatého Martina prositi a řkúce, aby jich biskupem byl. Tehda svatý Martin, dlúho se tomu brániv, prosby jich zavrci nemoha, biskupstvie přijal. V kterémžto stavu, světské přiekazy běhaje, dvě míli před městem klášter učinil a tu s osmnácti duchovními u velikém utrpení Bohu slúžil. A tu žádný, leč pro velikú nemoc, vína nikdy neokusil, rúcho jich tvrdo ostré a měkké rúcho nositi za veliký hřiech mějiechu. Proněžto ze mnohých měst, vidúce jich náboženstvie, z nich biskupy sobě voléchu.
A to se také za časuov svatého Martina přihodilo, že se lidé jednomu člověku jakožto svatému mučedlníku modléchu, ve jméno jeho oltář učinivše. Tehda svatý Martin dlúho se ptav, a nenalezl o jeho svatosti nikdíž nic
