psáno, dal se jest na modlitbu, prose Hospodina, aby mu ráčil zjeviti, které otplaty, kterého li duostojenstvie ten člověk byl. A tak stoje na modlitbě svatý Martin, ozřev se na levici, uzřel jeden stien přečerný. A ten stien zaklel a řka: Pověz mi, co jsi! Toť boží mocí přikazuji, zjev mi to, kterého zaslúženie jsi člověk. Jemužto bylo otpověděno z té černé stieni takto řečené: Otče svatý Martine, stojíš o to, zvěděti chtě, co jsem já? Račiž věděti, žeť jsem byl člověk převelmi zlý až do mého skonánie a pro mé hřiechy a viny ztratil jsem muoj život. To svatý Martin uslyšav, ten oltář, jenžto byl ve jméno toho hřiešníka učiněn, zrušiti kázal.
To se takto píše o svatém Martinu, že když jednoho času chtěl před ciesaře Valentina vjíti prositi za některé věci, v nichžto jeho ciesař nechtěl uslyšeti, zapověděno bylo, aby jeho nikoli před ciesaře nepúštěli. Tehda svatý Martin toho všeho téhodne v žíni chodě a popel na hlavu sypě, u velikém utrpení své tělesenstvie mučieše. Tehdy ponúcením anjelským v jednu hodinu beze všie přiekazy před ciesaře všel. Jehožto ciesař zazřev, že předeň puštěn, velmi se rozhňavav, proti němu povstati nechtěl. Tehdy plamen přišed před ciesařem stolici spálil. V tu dobu ciesař vstana, nebeskú moc v tom poznav, ve všem jeho uslyšal, a byl by jej rád nadto daroval, ale svatý Martin přijieti daruov nechtěl. Jednoho také oběšeného svú prosbú z mrtvých vzkřiesil. Jeden také mládenec když umřel, matka jeho, žalostivě plačíc, poče zaň svatého Martina prositi. Tehda svatý Martin prostřed všeho lidu poklekl, zaň Boha poprosil a ihned mrtvý mládenec vstal. Protož všickni pohané, kteříž tu byli, křesťanskú vieru přijali. Také jednoho času uzřev svatý Martin, ano had přes řeku plóve, boží mocí jemu přikázal, aby se zase na břeh vrátil. Tehda svatý Martin, nábožně vzdechna, vece: Aj toť, hadové mne poslúchají a lidé mne poslúchati nechtie!
Byl jest také svatý Martin pokorný, tak že jednú u Paříském městě velmi hrozného malomocného potkav, ve jméno milého Jezu Krista políbiv, požehnal a ihned malomocný uzdraven. Byl jest také svatý Martin velikého duostojemstvie, tak že jeho světí apoštolé i jiní světí, jemu se zjevujíc, často navštěvovali. Jakž to jest svýma dvěma učedlníkoma Severovi a Gallovi pod tajemstvím pověděl, že k němu světí apoštolé i jiní světí často chodiece, jemu veliké utěšenie činie. To také zvláště o svatém Martině psáno jest, že měl k Bohu tak snažné srdce, že i rukama i očima k nebesuom svú svatú mysl vznášeje, bez přestánie se modléše. Byl jest také svatý Martin velmi milostivý všem bludným a hřiešným, tak že když jednú diábel k němu přistúpiv, poče jeho tresktati a řka: Proč tak lehce veliké hřiešníky k milosti přijímáš?
