myslí, jednú nohú kročiv, zavolal a řka: Jezu Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnú, nad hřiešným. Netáhl toho dořéci, až naň hrozný hlas zakřikne, tak že se jedva obdržal, že doluov neupadl. A potom kolikrátkoli kročil, tolikrát jméno Jezu Kristovo pojmenoval, až i bezpečně ten most přešel.
Odtud pošed málo dále, přišel jest na jednu krásnú lúku, na niežto krásné kvietie rostlo a rozkošnú vuoni z sebe vydávalo. Na tu lúku přišed, poče se stoje diviti. Tehda se jemu zjevivše dva podobná mládenci, vedli jsú ho k jednomu krásnému miestu. A to miesto stkvieše se od zlata ryzieho a od drahého kamenie. A když se tomu Mikuláš poče diviti, přijde naň bolest tak veliká, jakž i jména Jezu Kristova pro bolest zapomenul vzývati. Ale jakž brzo jedna drahá vuoně z toho miesta naň povanula, tak ihned všecka bolest jemu přestala. V tu hodinu ta dva mládenci vecechu: Mikuláši, toto miesto, kteréžto vidíš, jestiť ráj. To Mikuláš uslyšav, chtěl do toho miesta vjíti. Ale oni jemu vjíti nedali a řkúce: Nynie vjíti nemuožeš, ale zase túž cestú, kudyž jsi sem přišel, vrátiti se musíš. A tak bezpečně puojdeš, že kdež tebe črtie zazřie, tebe se leknúc, pryč zaběhnú. A když se do svého domu vrátíš, třidceti dní živ přebuda, umřeš. A v rajské radosti na věky bydliti budeš. Tu řeč Mikuláš uslyšav, právě túž cestú i týmiž dveřmi, kadyž byl všel, tadyž zase vyšed, všecko, kterak se jemu přihodilo, rozprávěl. A třidceti dní živ přebyv, skonal a Bohu se dostal.
Nadto také slušie věděti, kteří jsú to, jimžto dobří skutkové, kteří se na světě za duše dějí, v očistci užitečni jsú. To jest zákon věděti i znamenati, že na onom světě jest čtverý přiebytek, v němžto duše bydlé. Nebeské královstvie, peklo, nekřtěných dietek přiebytek a očistec. Což se děje dobrého za ty, ješto jsú v nebesiech, těm toho nic třeba nenie. Ale v tom chváléc Boha, za své dobrodience vždycky Boha prosie. A to dobré, což jest za ně učiněno těm, ješto jsú učinily, jim na spasenie se obrátí.
Druhé což se dobrého děje za ty duše, ješto jsú v pekle, těm nic prospěšno nenie, ale takež jako i dřieve zase se navrátí.
Třetie což se dobrého děje za nekřtěné děti, to nic prospěšno nenie, ale zase se jako i dřieve navrátí.
Čtvrté co se dobrého děje za ty, ješto sú v očistci, těm jest prospěšno, jakož jest dřieve řečeno. Avšak mimo všecky tyto trojí jsú, ješto beze všeho očistce do nebes jdú, děti novo křtění, světí mučedlníci a lidé svrchovaného života. Těm se, jakž brzo skonají, nebesa otevrú. A to jest v svatém Písmě znamenáno, najprvé když jest Syn boží pokřtěn v Jordáně, nebesa jsú se nad ním otevřela na znamenie toho, že všichni novo křtění by v tu hodinu zemřeli beze všeho očistce, do nebes by šli. Neb svatý křest mocí prolitie drahé krve Jezu Kristovy očišťuje
