udělali. A chtiece všem modlám dosti učiniti, a tomu chrámu Pantheon vzděli. To jest řečeno: Všem bohóm.
Potom po mnohých časiech, když Římské město křesťanskú vieru přijalo, tehdy svatý otec, Bonifacius papež čtvrtý, u ciesaře, jenž Foka slul, ten chrám uprosil. A ješto ten chrám bieše dřieve všem diáblovým modlám na čest ustaven, ten jest potom svaté královně a všem svatým mučedlníkóm na čest posvěcen, neb ještě svatá cierkev svatých zpovědlníkuov neslavieše. A potom po některých letech otec svatý, Řehoř papež, den všech svatých po všem světě slaviti kázal.
Druhé ten slavný hod ustaven jest pro mnohé obmeškánie, nebo mnoho jest svatých v nebeském království, jimžto lidé nižádné zvláštnie poctivosti nečinie. A jakož popsal svatý Jeroným, že rok do roka nenie nižádného dne, by najméně pěti tisícóv svatých mučedlníkuov památného dne nebylo, kromě jediného dne v měsieci, jemužto únor řiekají. A když toho křesťanstvo sstihnúti nemóže, na každý den světiece svatým čest činiti, proto svatá cierkev ustavila, aby jeden den za ta obmeškánie po všem světě všem svatým na čest, Boha v jeho svatých chváléc, nábožně slavili. A to máme správně učiniti s jistú nadějí, v srdci často přemýšleti, jakož sú oni, někdy na tomto světě jsúc učinili, v křehkém tělesenství bydléc, nesnadně se diáblu, světu a tělesenství brániec. A někteří i hřiešníci velicí byvše, však sú se nebeského královstvie doslúžili. Takež my, kterakžkolivěk hřiešní sme a vždy sme Bohu vinni, avšak se téhož s boží pomocí doslúžiti móžem, abychom se všemi svatými u Boha byli. A druhé, že sme jim z dluhu byli povinni, aby jakež se oni našemu spasení radují, jakž to svaté Čtenie praví – Radost jest anjelóm i všem blaženým dušém, když se hřiešní ku pokání navrátí – takež my na jich slavný den s právem se máme radovati, že sú oni, nebezpečného světa zbyvše, u věčnú radost přišli.
Třetie den všech svatých proto ustaven jest, neb kterakžkolivěk nemnoho svatých proti jich množství na světě slavíme, avšak i těch málo svatých dní ne tak správně, jakož sme povinni, světíme. A protož slavný den ustaven jest, aby což sme kterým zameškáním, méně než slušie, učinili, aspoň na ten den svatý, všem svatým slúžíce, jich se svaté milosti pokořiece, za naše obmeškánie, jakž mohúce, dosti učinili.
Čtvrté ten den slavný všech svatých ustaven jest proto, aby jich pomocí naše prozby spieše byly uslyšány, aby jakož my jich svatú milost toho dne nábožně chválímy, takež oni všickni spolu za nás před Hospodinem se přimluvili. Nebo jest nesnadné věřiti, by tak velikého zboru svatého prosba nebyla uslyšána. Jakož praví svatý Řehoř: Dnešní den v modlitbě, žádajíce tvého smilovánie, sporostí pro množstvie prositelóv tvých štědře nás podař! Ale to slušie znamenati,
