přihodilo. A když mu všecky své příhody pořád pověděl, poče jeho ciesař prositi, aby se opět v hautmanstvie nad rytieřstvem uvázal a proti jedněm ciesařovým nepřáteluom a protivníkuom, kteřížto obecné dobré hubiechu, zbera se s lidmi vojensky vyjel. Tomu se svatý Eustachius nic nepobrániv, ale rytieřstvo i všeliký lid na vojnu zpuosobiv, naleze, ano maličký lid proti moci nepřátelské, protož kázal, po všech městech znamenitých lidí k boji zberúce k sobě přivésti. Mezi nimižto tomu městu, tu, ješto synové svatého Eustachia biechu, dva člověky vyslati kázal i dostalo se na ty syny. Tehda všecka obec, vidúc ta dva bratrance ke všemu dobrému podobná, na vojnu je starostě rytieřskému, svatému Eustachiovi, vydachu. Uzřev je Eustachius, mládence podobná a v mraviech i ve vší dobré pověsti sličná, poče je velmi milovati a mezi prvními dobrými je mieti.
A tak odtud všichni se na vojnu zdvihše, nepřátely mocně pobivše, se vším vojskem v tom městě, kdežto hospodyně svatého Eustachia u veliké chudobě přebýváše, tři dni odpočívali. Tehdy, jakž Buoh ráčil, ta dva bratrance, synové svatého Eustachia, tu hospodu, ješto jich matka přebýváše, nic o ní nevědúc, zastala. A tak v jednu hodinu sediece a toho, byšta sobě bratrance byla, nevědúce, poče jeden druhému rozprávěti a řka: Co já najdále pomněti mohu, to jest, že jsem měl otce, ten starostú nad rytieři na ciesařově dvoře bieše. A měl otec muoj dva syny, mě a jednoho mladšieho. A když jednú o puol noci náš otec s naší matkú a s náma, se dvěma děťátkama, pryč se zdvihše, neviem proč, k moři sme šli. A tu na koráb vsedše, po moři jsme se plavili, neviem kam. A když na oné straně z korábu vyšedše, tehda tu naše matka ostala, a neviem proč. Tehda otec náš vzav mě s mým bratrem na se i pojide s námi a pláče, ano jemu srdce useda. A když s námi k jedné řece přijide, posadiv mě na břehu a mého mladšieho bratra na onu stranu přenesl. A když se po mě vrátil, prvé nežli řeku přebředl, až vlk přiběhnuv, mého bratra vzchopiv, do lesa s ním utekl. A zatiem lev přiběhši mě vzem také, do lesa zanesl. Ale jedni pastýři, za lvem se oddavše, lvovi mě odjavše, domuov mě nesli. A tu jsem vzchován až do tohoto času, jakož ty dobře vieš. A neviem, kam mi se jest otec i matka poděla.
Té řeči matka jich, podál od nich sedieci, pilně poslúcháše. A zatiem mladší bratr, tu řeč uslyšav, poče plakati a řka: Zajisté, jakož já slyším, bratřie jsme sobě, nebo ti, ješto jsú mě vzchovali, ti jsú mi pravili, že jsú mě vlku odjali. To řekši, oba se vzchopivše, s velikým pláčem se objímajíc, počechu se líbati. To jich milá matka slyšéci i vidúci, poče o tom mysliti, mohlo li by to kterak býti, by ti jistí její
