nalezše předeň přivedli, tehdy jich poče tázati, kterací by lidé byli a proč by do té vlasti přišli. Svatí apoštolé odpověděli: Tiežeš li, kto jsme my, jsmeť sluhy božie a přišli sme pro vaše spasenie. Jimžto podkonie vece: Když se s této cesty vrátím, chciť vás slyšeti. K němužto apoštolé vecechu: Lépe by bylo nynie v tuto tvú potřebu jeho poznati, jehož by mocí mohl proti nepřáteluom svítěziti, anebo se s nimi s tvú ctí srovnati a neb se sjednati. K nimžto podkonie vece: Co já mohu rozuměti, mocnější ste vy než moji bohové. Proněžto prosím vás, zjevte mi to, kterak náš boj puojde. K němužto apoštolé vecechu: Aby poznal, že bohové tvoji jsú nepraví, kazujem jim, aby vám odpoviedali. A skrze to, že vám křivdu povědie, poznáte, že jsú lživí a s vámi se neprávě obcházejí. A když ti jich bohové počechu řéci, že bude boj veliký a s obú strán mnoho lidí sejde, počeli sú apoštolé tomu se posmievati. K nimžto podkonie vece: Mě hruozy obcházejí, a vy se smějete! K tomu apoštolé řekli sú: Neboj se, neb jest mír a pokoj s námi sem přišel. A zajtra v třetí hodinu přijdú poslové k tobě od tvých nepřátel a v tvú se moc podlé vuole tvé poddadie. Tomu se počechu kněžie pohanští posmievati a řkúc: Azda neznamenáš, že tito na to tě ubezpečují, aby když se nevystřežeš, nepřátelóm svým v nenadále podnikneš. K tomu apoštolé pověděli jsú: Neřekliť jsme, aby čekal za jeden měsiec, ale jeden den. Zajtra s pokojem nad svými nepřátely svítězíš.
Tehda ten vojenský starosta Baradach káza obojích střieci, apoštoluov i těchto, aby, kteréž by u předřečené řeči křivě nalezl, nemilostivě nad nimi pomstil. A když nazajtřie bylo, a to, jakž apoštolé předpověděli, se stalo. Proněžto Baradach chtěl pohanské kněží ihned zahubiti, ale světí apoštolé nedali a řkúc: Na toť sme posláni, abychom nižádnému příčina k smrti nebyli, ale všecky, kteréž muožem, živili. Té řeči starosta vojenský se podivil a zvláště že apoštolé svých protivníkuov nedají zahubiti, ani kterých daruov chtějí bráti, před krále uvedl apoštoly a řka králi: Věz to, žeť sú toto dva bohy, ješto se pod člověčí tváří tají. A to řekl, poče před králem o nich mnoho dobrého mluviti.
To slyšiec čarodějníci, u veliké závisti řekli: Toto dobří lidé nejsú, ale proti tomu království lstivě příčiny hledají. Tehdy on k těm čarodějníkóm vece: Smiete li se hádati? K tomu čarodějníci řekli: Chceš li to viděti, že před námi mluviti nebudú uměti, kaž pozvati múdrých před se a rozumných lidí. Budú liť směti před námi mluviti, potom nás, že sme neuměli, poznáš. A když mnozí múdří lidé na to hádanie byli pozváni, tehdy před těmi čaroděníky nic mluviti neuměli. Tehda čarodějníci k králi řekli sú: Aby věděl, že sme my mocní bohové,
