přijeli, pokřtil. A tu se v svaté vieře potvrdiv, jednoho kněze, jemužto jméno bylo Kaik, s sebú pojem, do Čech se jest vrátil a kostel svatého Klimenta nad tiem hradem, ješto Oradišt slove, učiniti kázal. A tak tu toho kněze starostú jest učinil.
A zatiem České země lid težtéž svatú vieru přijímal spoře. A potom po nemnohých dnech svatý otec Metudius do České země přijev, svatú Lidmilu s mnohými jinými pokřtil. Skrze kterúžto svatá viera v České zemi mocně se jest vzplodila a rozmohla. To pak vida diábel, ano se množstvie duší z moci jeho zprošťuje, české pány proti kniežeti vzbudil a pro křesťanskú vieru to věrné knieže Bořivoj z země České vypuzen. Proněžto ihned se pozdvihnuv, do Moravy k králi Svatoplukovi a k biskupu Metudiovi jel a tu od nich jest poctivě přijat. A za některý čas s nimi tu přebyl. Ale že lidská zlost, na čas pobujejíci, dlúho trvati nemuože, v České zemi starší páni opět svého vévodu zase se ctí přijali a odezvali. A on navrátiv se kostel ve jméno svaté královny v Pražském městě učinil, jakož jest byl v tom svém poběžení Matce boží v Moravě slíbil. To jest ten boží muž z prvních České země kniežat byl, jenž jest božie domy zakládal a kněží s žákovstvem i s duchovními k boží službě připósobil. A potom s svú svatú hospodyní, svatú Lidmilú, měl tři syny a tři dcery. Jakžto to jemu byl svatý otec Metudius předpověděl, že se štěstie jeho mělo mocně ve všem dobrém vzploditi. A zatiem své dni vévoda Bořivoj dokonal, Bohu se poručiv, skonal.
A miesto něho Sbyhněv, syn jeho, české kniežectvie přijal. Ten také, jakožto i otec, kostely, kněží i vieru křesťanskú slavně vzplodiv, skonal. A miesto něho Vratislav, svatého Václava otec, v Čechách kniežetem byl. A ten jest ve jméno svatého Jiřie duchovním pannám na Pražském hradě klášter učinil. Potom svatá Lidmila po svého hospodáře smrti v čistotě až do skončenie přebývala, Bohu snažně slúžéci, své tělesenstvie posty, klekáním, modlitbami i rozličnými dobrými činy trudila v skutciech milosrdných mile pro Hospodina. Chudé, kněží i pútníky krmiec, nemocným, strastným i jatým, potřebným almužnu dávajíc, tak že muož býti nazvána hvězda mořská a stkvúcie, ješto jest svých svatých příkladuov světlými paprslky všecku Českú zemi osvietila. A že svatá Lidmila v svém poručenství vnúčka svého, svatého Václava, mějieše, tomu jejie dčtě, nemilostivá pohanka jménem Drahomíř, závidieci, na svém srdci zlostně jest zamyslila, kterak by, svatú Lidmilu zahubiec, to svaté děťátko, svatého Václava, k pohanským modlám obrátila a přinutila. A zatiem pak potom křesťany
