slovensky zpievána, potvrdili i ustavili až do dnešnieho dne. Jehožto potvrzenie na svatém otci papežovi svatý Cyrullus listuov dobyv, do těch vlastí poslal. A potom v duchovní stav vstúpiv, Bohu snažně slúže, skonal. A ten jeho bratr Metudius, jenž byl v Moravě zuostal, králem moravským, jemužto jméno bylo Svatopluk, arcibiskupem učiněn a pod sebú jiných sedm biskupuov měl. Za těch časuov Česká země, ještě u vieře blúdiec, pohanským se modlám modléše.
A tehdy byla jedna slovutná přirozeného smyslu žena, ale čarodějnice jménem Libuše, jejímžto nalezením jest Pražské město ustaveno. A potom, když sobě Čechové jednoho sedlského oráčka, ale velmi múdrého jménem Přemysla kniežetem zvolili, tehda zaň Libuši vdali. Od něhožto pramene pošel národ českých kniežat i králuov po všem světě slovutných až do dnešnieho dne. Potom po mnohých časiech od toho pramene pošel jest vévoda český jménem Bořivoj, dobrotivý muž, postavy podobné a múdrosti plný. Ten sobě pojal hospodyni z své země, dceru Slavníkovu z Mělničského kraje jménem Lidmilu. Ta za své mladosti také se pohanským modlám modlila. A když jeden čas český vévoda Bořivoj do Moravy ke dvoru králi Svatoplukovu jel, jemužto král vítanie dav, k obědu ho pozval. Ale mezi křesťany jemu seděti nedal a řka: Podlé pohanského obyčeje slušie tobě před stolem na podlahách siesti. Nad nímžto se arcibiskup Metudius slitovav i zaň se postyděv, k němu vece: É, že ty jsa tak veliké knieže, toho se nestydíš, že jsi od duostojného seděnie vysazen, ale pro své bludné viery modly radějí na zemi nepoctivě sedíš! K němužto vévoda vece: Co na tom záleží, co pro to trpím a neb co mi vaše křesťanská viera pomáhá! K němužto svatý Metudius vece: Kdyby chtěl, mohl by dobře toho polepšiti. Odpověz se svých diábelských modl a budeš pánem nad svými pány a všecky své pány pod svú moc podmaníš. A tvé se pradědie slovutně rozmuože, neb jest to proroctvie o českých kniežatech dávno prorokováno. K němužto vévoda vece: Jest li to tak, pročež mne nepokřtíš, čiliť co překážie? Svatý Metudius vece: Nic nám nepřekážie, jediné buď hotov, aby ustavičným srdcem uvěřil v Otce Boha všemohúcieho i v jeho syna, v Ježíše Krista, a v Ducha svatého, jenžto jest osvietil všech věrných duše. A to učiň netoliko pro tělesného zbožie žádost, ale pro spasenie své duše i těla a s Bohem na věky přebývanie. Tu svatú řeč české knieže uslyšav, svatého Ducha posilněním snažně požádal, aby jeho arcibiskup pokřtil. A když jest bylo nazajtřie, vida svatý otec Metudius toho kniežete ustavičnú žádost, jeho se čtrnácti služebníky, ješto s ním byli přijeli,
