kláštera se oddal a tu rozličně Bohu slúže, s duchovními tu jest sedm let přebyl. Potom pak jednoho času, v noci vstav, jda na modlitby, podlahami velmi potlúkl. Z toho se opat velmi rozhněvav, nevěda, kto by byl, zavolal a řka: Kto nám tento nepokoj čini! Přikazuji jemu pod poslušenstvím, aby, ihned vstana, před obraz svatého kříže šel. To svatý Lambertus uslyšav, bez meškánie bos, v žíni před kříž šel. A tu u něho na velikém mrazu tak dlúho stál, jeliž ho opět opat po jitřní poptav, aby se zhřél, zavolati kázal. A když před opata přišel, jemu se pokořil, prose, aby mu odpustil, omlúvaje se, že jest o něm toho poslušenstvie nemienil. Potom po sedmi letech svatý Lambertus rozkázaním krále Pipina k svému biskupství navrácen a tu od zlých lidí pro pravdu svú krev prolil.
Měsiece září dne jedenmezcietmého hod svatého Matúše, apoštola i euvanjelisty, o němžto se takto píše
Svatý Matúš, apoštol a euvanjelista, v Múřenínské zemi nalezl dva čarodějníky, v tom městě, ješto slulo Nadaver. Jednomu řiekali Zaroel a druhému Arfaxat. Ti dva čarodějníci tak byli lid pomámili a v takový pych vstúpili, že již chtěli, aby se jim lidé jako Bohu modlili. V ty časy svatý Matúš do toho města všed, přivinul se na jednu hospodu k jednomu hospodáři, v nově křtěnému křesťanu, úředníku kandacké královny, jehožto byl svatý Filip apoštol, na vieru obrátiv, pokřtil. A tu jsa svatý Matúš tak těch čarodějníkuov skutky před lidmi obnažoval, že což oni mocí diáblovú činili, to svatý Matúš boží mocí
