snem usnula a ihned se jí jeden svatý mučedlník zjevil a s ní utěšeně promluviv, kázal jí do Konstantinopolim plúti, tu, ješto svatá těla přenesena biechu.
Natalia, z toho snu se probravši, ruku svatého Adriana k sobě vzemši, s mnohými křesťany na koráb vsedši, do Konstantinopolim pluli. To tribun uslyšav, s velikým zástupem rytieřstva za ní plul. V tu dobu vietr jim protivný se vztrhl na moři. A zatiem mnozí ztonuli a druzí se zase vrátiti musili. A když tak o puol noci Natalia s jinými křesťany po moři se plavila, zjevil se jim ďábel na jedné lodí v té postavě, jako by mořský přievozník byl. A ten jich poče tázati a řka: Odkud plovete a kde chcete? Jemužto oni odpověděli: Z toho města Nikomedia do Konstantinopolim ploveme. Jimžto ten diábel vece: Blúdíte a zle plovete, ale plovte nalevo a tak právě poplovete. A to diábel proto mluvieše, aby zablúdiece ztonuli. A když po jeho řeči větrník na jinú stranu obrátili, v tu hodinu svatý Adrianus na jedné lodí sedě, jim se zjevil a řka: Náhle tudy neplovte, ale tú cestú, jakož jste prvé pluli, nebť jest dřieve diábel byl, kterýžto vás jest na tuto cestu vedl. A to řekši svatý Adrianus, poče, před nimi plova, jim cestu ukazovati. Na to blahoslavená Natalia hlediec, svého muže dobře vidúc i znajíc, z toho Bohu děkujíc, veliké utěšenie z toho v svém srdci měla. A když před svítaním tak do Konstantinopolim připluli, tehda Natalia, tu, ješto svatá těla ležala, všedši, s pláčem se Bohu pomodlivši, k zemi tu padši, usnula. A ihned se jí svatý Adrian zjeviv, k ní promluvil a řka: Čas jest, má milá hospodyně, a již tomu Buoh chce, aby k němu na věčnú radost do nebes šla. To ona uslyševši, radoštěmi procítila a to viděnie všem, ješto při ní byli, pověděvši, od nich svaté otpuštěnie vzemši, na tom miestě skonala a při těch svatých pochována.
Měsiece zářé dne devátého v Nikomedí umučenie dvú svatých mučedlníkuov Gorgonie a Dorotea, o nichžto se takto píše
Svatá dva mučedlníky Gorgonius a Doroteus byla na ciesařově Diokleciánově dvoře z prvních oba vzácná rytieře. Potom pro křesťanskú vieru rytieřský stav vzdavše, zjevně se provolávajíc, v křesťanské