tomu. A Buoh toho nedaj, by muoj hospodář od tak svatého tovařistva byl odlúčen. Netáhla toho dořéci, až její jeden čeledín, do domu vběh, vece: Paní, pravímť dobrú novinu. Pán náš puštěn jest. To ona uslyševši, domnievajíc se, by pro svatú vieru trpěti nechtěl, a proto utekl, poče žalostivě plakati. A když jeho zdaleka, an jde, uzřela, zchopivši se dveře před ním zavřela. I poče s ním skrze dveře mluviti a řkúc: Nemáš se mnú nic činiti proto, že od Boha běžíš! Buoh toho nedaj, bych s tiem mluvila, kterýžto jest svého Hospodina zapřel. Ó, přenešťastný, pověz mi, kto jest tě k tomu přinutil, aby to počal, jehožto s konati nechtěl, prvé než jest k tobě střela přiletěla, až jsi zastřelen, prvé než jsi bit, až tě bolelo, prvé než si co pro vieru křesťanskú trpěl, až si utekl. Ba, milý, pověz mi, co jest to, ješto tě tak od svatého tovařistva odlučuje! A to sem ihned dávno o tobě myslila, kterak by to mohlo býti, by tak z hrubého národa pohanského mohlo co býti Bohu věrného. Běda mně, nebožičce nešťastné. Co učiním, že sem dána za toho, jenž jest z národa neznalého. Nedáno mi od Boha to štěstie, bych aspoň mohla řéci v jedinú hodinu, byla sem žena toho muže, jenžto jest pro pravú vieru svú krev prolil, ale již musím řéci, byla sem žena toho muže, kterýžto jest, nevěrně svého Spasitele zapřev, utekl. Běda mně, nebožce, neb málo v utěšení s tebú přebyvši, u velikú sem pro tvú neustavičnost hanbu vnikla.
Tu řeč z milostivé viery náhlý boží sluha Adrianus uslyšav, poče se tomu radostně diviti, sám k sobě a řka: Kterak tato mladá a podobná žena tepruv za mě před rokem oddána tak převěrně ke mně mluví. Protož svatý Adrianus, řeč její uslyšav, viece se pro svatú vieru k utrpení potvrdil. Ale vida ji, ana se tak srdečně mútí, k ní promluvil a řka: Otevři mi, má milá paní, nenie tak, jakž ty mníš. Neběhámť krve prolitie, ale přišel sem po tě, jakožť sem slíbil, aby při našem umučení byla. Té řeči ona neurozuměvši, vece: Hle, kterak se se mnú lstivě obchodí tento lstivý obludník, kterak mi mentí tento druhý Jidáš! A když tak dlúho nechtěla jemu věřiti, vece jí svatý Adrian. Otevři spieše, a neb mě viece zde neuzříš, proněžto věčí žalost mieti budeš. A když mě sluhy ciesařovi, v žaláři hledajíce, nenaleznú, mé svaté tovařistvo za mě i za se viece trpěti budú. To jeho hospodyně Natalia uslyšavši, ihned jemu otevřevši, před ním křížem na zemi padla a odtud spolu k žaláři šedše.
Sedm dní Natalia jiezvy tiem svatým krásným prostěradlem vytierala. A když ten den přijde, v němžto ciesař kázal ty svaté z žaláře vyvésti, s nimižto svatý Adrianus vyjide, k němužto přistúpivši jeho hospodyně Natalia, vece: Pomni se, milý hospodáři, aby se nelekal, když na muky pójdeš. Měj to tvrdě na paměti, že tuto
