málo přetrpě, budeš se s anjely v nebesiech na věky radovati. A když svatý Adrian nechtěl se ciesařovým modlám modliti, kázal ho ciesař kyji nemilostivě bíti. V tu hodinu Natalia k těm svatým, kteřížto ještě v žaláři byli zuostali, běževši, jim za svatú novinu pověděla a řkúc: Vězte to, že tam již hospodář mój počal pro milého Hospodina trpěti. To řekši, zase se spěšně vrátivši, uzřela, ano Adriana, jejieho hospodáře, čtyřie silní katové rozličně tepúc, derúc trýznie tak, že jeho třeva z jeho svatého života vyplývaly. Avšak ciesař kázal jeho opět v žalář vsaditi. K němužto přišedši Natalia a tak jeho ztrýzněna, v znak ležiece, uzřevši, podloživši jemu ruku pod hlavu, s velikým pláčem k němu mluvila a řkúc: Blaze tobě, milý hospodáři, jenž si již z počtu svatých mučedlníkuov. Blaze tobě, jenž trpíš pro toho, kterýžto jest pro všecky hřiešné trpěl. Jdi již k němu, muoj předrahý hospodáři, tu, ješto na věky s ním v nebesiech bydliti budeš.
To ciesař uslyšav, že mnohé křesťanky, do žaláře chodiec, svatým posluhují, zapověděl, aby viec nižádná žena nebyla k nim puštěna do žaláře. Proněžto nevědúci Natalia, co tomu učiniti, oholiti se kázala a mužské rúcho na se vzemši, rozličnú potřebu svatým do žaláře nosila. To také císař uslyšav, kázal před se nákovadlnici přinésti, aby kosti svatých na té nákovadlnici ztroskotajíc, všecky zahubili. To Natalia zvěděvši, bojéci se, by hospodář její, svatý Adrianus, vida jiné trpiece, nezhrozil se, že byl rozkošný mládenec a jedno v osmmezcietma letech vstáři byl, prosila, aby svatého Adriana najprvé počeli mučiti. A když jemu nohy utěli a všecky hnáty zpřeráželi a naposledy ruku jemu jednu odřezali, v těch tak převelikých mukách svatý Adrianus skonal a podlé něho jiní světí, málo poleževše, skonali a Bohu se dostali. Jichžto těla když ciesař kázal upáliti, tehda Natalia svého hospodáře ruku uťatú u sebe schovavši, chtěla se s ním sama na oheň uvrci. Ale voda z oblakuov přišedši ten oheň pohasila a ta svatá těla tak zuostala. Tehdy se křesťané uradivše, ta svatá těla do toho města Konstantinopolim přinésti kázali. A ta blahoslavená Natalia, doma zuostavši, ruku svatého Adriana pro miloště u sebe vždy v hlavách chovala.
Tehda po malých časiech milostník ciesařóv Tribunus, vida, že Natalia jest žena krásná a bohatá, s volí ciesařovú rozličné paní k ní zaslal, žádaje toho, chtěla li by zaň jíti. Jimžto Natalia odpovědě a řkúc: Kto by mi toho dopomoci mohl, abych za tak vzácného muže šla, byla bych toho vděčna! Ale když to má býti, dajte mi toho prodlenie za tři dni, abych se připravila. A to proto mluvila, aby zatiem lépe odtud utéci mohla. A když se poče Hospodinu modliti, aby ji ráčil v čistotě zachovati, v tu hodinu utrápeným
