a jedna dcera, měli všickni duchovní zákonníci býti. Proněžto je tak choval i tak sprostně krmil, jakž by duchovní stav lépe obvyknúti mohli. A když svatý Bernart mezi jejími jinými syny ihned z dětinstva Bohu snažně slúžiti počel, událo se jemu na vánoční noc Hospodina snažně prositi, aby mu ráčil zjeviti tu hodinu, v nížto se jest narodil Spasitel Ježíš Kristus. A když tak kleče v noci nábožně se modlil, zjevil se jemu Ježíš v překrásného dietěte postavě, jehožto tak srdečně rád uzřel a viec potom za to maje, že je to ta hodina byla, v nížto se jest Ježíš narodil. Vším srdcem na to myslil, kterak by to o té svatyni duostojně psal. Protož jest o tom i o zvěstování svaté královny i kterak jest věčné božie slovo na se tělesenstvie přijalo nad jiné mistry znamenitě krásným rozumem psal, neb jakž to dietě svaté u vidění viděl, tak ihned božím darem vyšší rozum o něm psáti měl.
Jeho také mladosti zlý duch velmi záviděl. Proněžto když jednú v jedné hospodě ležel té noci, přišedši jedna žena, k němu v lože se uvrhla. Tehda svatý Bernart vzvolal: Zlodějie, zlodějie! V tu dobu ta žena se zchopivši v domu se pokryla. A čeled hledajíci, nic nenalezši, opět lehla. A když se té noci třikrát přihodilo, an vždy vola, zloději, zloději, nazajtřie, po cestě jdúce, svatého Bernarta bratřie otázachu: I coť se to, otče svatý, tolikrát ve sně dálo, že si tolikrát na zloděje volal? Svatý Bernart k tomu odpovědě: Vězte to, bratřie milí, žeť sem měl blíž u sebe nebezpečného zloděje, kterýžto mi chtěl najdražší poklad, čistotu mé duše, ukrásti.
Od toho času svatý Bernart znamenaje, kterak rozličně zlý duch láká křesťanských duší, poče mysliti i všemi činy hledati, kterak by se lstivému diáblu obráně, nebezpečného světa odstúpě, v duchovní stav vstúpil. To jeho vlastní bratřie uslyšavše, od toho jej velmi odmlúvali. A v tom netolik neprospěli, ale mocí Ducha svatého milostí i sami k duchovniemu stavu jím namluveni. Jediný bratr jeho, mysli plaché, a ten rytieř, jemužto Gerardus řiekali, ten vždy řiekal k bratru svému: Bratře milý, velmi na tom zle činíš, že nás od našeho stavu vedeš urozeného! K němužto svatý Bernart jako Duchem svatým zapálený a v přirození bratrské milosti, sáhna rukú bratru k boku, propovědě a řka: Bratře milý, viem, že tomu, což já tobě radím, tepruv srozumieš tehdy, když skóro tento bok tvuoj kopím zaklán bude. Tehda, jemužto mně odmlúváš, k tomu se stavu sám potiehneš. A tak, jakž to svatý Bernart proročským duchem propověděl, po malých dnech ten pán Gerardus, bratr svatého Bernarta, od nepřátel jat byl a v tom jímaní bok jemu byl proklán a s tiem pod stráži v okovách zavřien. K němužto když svatý Bernart přišel a s ním mluviti nepřipuštěn, poče k němu svatý Bernart
