Pláči ztracenie syna mého Augustina. K tomu jí ten mládenec vece: Buď bezpečna, paní milá, neb kdež ty jsi, tuť on bude. A jakž to ten mládenec vece, tak ona vezřevši uzřela syna svého Augustina podlé sebe, na témž pravidle stojiece. A když to viděnie nazajtřie matka jeho synu svému poče praviti, k tomu jí syn Augustin vece: Blúdíš, matko, ne tak jest řečeno, ale kdež jsem já, tu ty býti máš, totižto kdež sem já u pravé vieře, tu ty odstúpiec od svých bludóv, se mnú býti máš v pravé vieře.
Toho času bieše jeden biskup svatý v těch vlastech, jehožto matka svatého Augustina s velikú snažností prosila, aby za jejieho syna Augustina obrácenie poprosil. K nížto ten otec svatý jako prorocky odpovědě a řka: Nerozpakuj se, buď bezpečna, neb kterak to muož býti a ty tak mnoho k Bohu zaň pláčeš, by kdy tvuoj syn mohl zahynúti. Zatiem svatý Augustin, nedav věděti mateři, z svého města Kartágo do Říma šel a tu k sobě mnoho učedlníkóv sebrav. Toho času z Mediolána toho města posel poslán k římskému starostě, jemužto Simacus řiekali, prosiece, aby jim mistra leckteréhos poslal, kterýž by v umění pořádné řeči žákovstvo učil. Tehda svatý Augustin římským starostú do Mediolána poslán. A tehda tu bieše svatý Ambrož biskupem. Kdežto přišed svatý Augustin, jeho kázanie rád poslúchal. Tehda matka svatého Augustina, po něm dlúho túživši, do Mediolána k němu přišla a tu jeho, jakžto na váze, ani naprosto křesťanem, ani o všem již blúdiece, nalezla.
A když jednú svatý Ambrož proti těm bluduom dlúho kázal a rozličného písma rozumem toho dovodil, že ta viera Manichea kacieře bludna jest. To svatý Augustin uznamenav, poče v srdci svém tu zlú vieru tupiti a pravé viery snažně hledati, s pravým srdcem jie žádaje, kterak jemu potom ta žádost svatá v srdci padla. O tom sám svatý Augustin v Knihách zpovědlných píše a řka: Když sem tě, milý Hospodine, najprvé poznal, obrátil jsi má prvnie nemocná věřenie divným svým osviecením, ve mně převysoce světlými paprslky osvěcuje, a ihned sem se pozdržal v tvém svatém milování. Tu hruozu v sobě maje, nalezl sem v vlasti mého stavu veliké nerovnosti. A v tu dobu, jakžto bych zaslyšal hlas volajíci ke mně od tebe z nebes a řkúc: Krmě jsem všech velikých lidí v zróstě, Augustine, jiesti mě budeš, ani ty mne obrátíš v se jakžto pokrm tělesenstvie tvého, ale ty se obrátíš v mě. Potom, jakož svatý Augustin popsal sám o sobě, když se jemu velmi cesta viery křesťanské líbila, ale v jakés tesknosti lenost veliká od toho jej táhla.
Da jemu to jednú Buoh na mysl, aby šel k jednomu svatému otci, jemužto jméno Simplicianus bylo, chtěv od něho rád naučenie přijieti, kterú by cestú Pánu Bohu slúžil, na kteréžto cestě rozliční rozličně, Bohu
