svatý Augustin, že v tu hodinu, v nížto Matka božie s svým milým synem a se vším nebeským zborem u veliké světlosti v nebesa šla, s jedné strany anjelé zpieváchu, diviece se, že ji tak ochotně všemohúcí král s sebú v nebesa nese, a řkúce: Ó, kteraká jest toto, ješto k nebesuom jde jakžto záře stkvúcie, krásná jako měsiec, výborná jako slunce, zvolená a hrozná jakžto hradové próčelé zřiezená. Jimžto druzí anjelé vesele odpoviedáchu a řkúc: Toť jest ta překrásná mezi všemi jeruzalémskými dcerami, jakžto ste ji viděli plnú milosti a svatého milovánie. S druhé strany apoštolé vidúce a slyšiece, ano anjelé, pod nebesa se vznášejíc, jí na čest hlučně zpievají. Po ní v nebesa patřiece, jejie milosti pochvalujíc a řkúce: Když tě s sebú, ó, přepovýšená dievko, na světě přebývajíci, měli sme, jako našeho milého Jezu Krista vidúce, tobě se těšili jsme, a když tě od nás vidíme jdúce, po tobě smutni a jakžto siří ostaneme. V tom jediné utěšenie a odvlaženie máme, že tě vždy před Hospodinem orodovnicí mieti budem. Jižť neslušie tobě v tomto zlém světě déle přebývati, ale pomni na nás, ó, přemilostivá dievko, před tvým milým synem Jezu Kristem. Jakž to řekli, tak se nebesa zavřela a světí apoštolé opět se do rozličných vlastí kázat vrátili. Protož nám radí svatý Jeroným v jednom kázaní o jejiem na nebesa vznesení a řka: Když nám proročsky duch Boha v jeho svatých chváliti velí, mnohem viece v tento přeslavný hod, v němžto Matka božie v nebesa vnesena. Vnitřním srdcem sladkým, zvučným zvukem nám slušie v jeho matky povýšení chváliti, neb tomu chce vešken přirozený běh, že každý šlechetný syn viece má libosti, což se jeho matce děje cti než jemu samému. Protož tiem každý jist buď, ktož její milosti snažným srdcem slúží, v tom ve všem jejiemu synu velikú chválu vzdává. A skrze to mnozí od jejie svaté milosti mnoho utěšenie přijímají. Jakž to praví svatý Bernart: Ó, člověče, jsi li daleko u veliké hřiechy zablúdil, jsi li svú duši kterým činem diáblu v moc dal, poškvrnil li si své svědomie kterými hřiechy, utec se k Mariji, Matce boží, a ihned utěšen budeš. Neb jest ta milostiva, všem hřiešným na utěšenie dána, jížto když nábožným srdcem se poručíš, nezahyneš nikoli. A kdyžť se za tě mocně postaví, nižádného se báti nebudeš. A komuž ona ráčí spomocnice býti, nikdy boží tváři odlúčen nebude.
O tom máme psáno v Knihách o jejích diviech svatých, že byl jeden svatý otec mnoho časuov na púšti a vždy na svých modlitbách prose, aby jemu Buoh ráčil zjeviti, kterak se slavná chvála děje Matce božie v nebesiech. A když jednú na úsvitě na jedné skále kleče na den svaté královny, na východ slunce se obrátiv, modlil se, přišed anjel, k němu vece: Poď za mnú. Co s dávno na Bohu prosil, to dnes uzříš.
