nechtěl. To ona uzřevši, že k ní ani svatý Bernart, ani který její bratr vyjíti chce, v horkém pláči se rozžalostivši vece: Ó, milý Hospodine, ač jsem hřiešná, však to viem, že jest pro všecky hřiešné Spasitel na kříži umřel. A proto, že se hřiešná pravím a neb znám, přišla jsem múdré a svaté rady hledajíc. Tupí li mě bratr muoj, ale neslušie sluze božiemu, by mú hřiešnú duši potupil. Rcete jemu, ať ke mně vyjde, a cožť k mému spasení přikáže, to ráda učiním. To svatý Bernart uslyšav, k ní se všemi vlastními bratřími vyšel, ale že ji od manželského stavu, že muže mějieše, rozvésti nemohl, radu jí duchovní dal a řka: Poslúchaj mne, sestra milá, chvály tohoto světa se vzdaluj, a tak jakožto naše matka svatý život vedla jest, toho příkladu se drž a s tiem jeď domuov. Odtud se ona domuov vrátivši, tak svatý život vedla, že prostřed lidí bydléci, dosti pústennicí byla. A po některých časiech rozvedši se s mužem, v duchovní stav vstúpivši, s Bohem skonala.
To se také o svatém Bernartu píše, že jednú na smrt se roznemohl a v té mdlobě uzřel se před králem nebeským, na súdě stojě. V tu dobu zlý duch přisptúpiv, poče naň krutě žalovati. A když svú žalobu dokonal před Bohem, tehda svatý Bernart nic se nelekal, ani se zamútiv, vece: Zlý duše, v tom se já sám znám, že nejsem duostojen ani hoden, ani sem toho kterú službú zaslúžil, bych královstvie nebeské obdržal. Ale muoj Spasitel Kristus dvojím právem jest schránu nebeskú obdržal. Najprvé dědictvím svého Otce a druhé prolitím své svaté krve. Na prvním má sobě dosti a druhého mně pro svú svatú milost popřeje. Jehožto darem tam zprávně chci býti a toho tuto se nestydím. To zlý duch uslyšav, nic k tomu otpověděti nemoha, pryč šel a svatý otec z toho vidění k sobě se navrátil.
Jeden také čas svatý Bernart, pro jednu klášterskú potřebu po cestě jda, k jednomu člověku, jenž s ním tehdy šel, mezi jinými poče žalovati a řka: Kterak mám veliká překáženie pro rozličná myšlenie u mých modlitbách. To sedlák uslyšav, poče se chlubiti a řka: To mně nikda nepřekáží, což kdy počnu, to bez překážky dokonám. Tehda svatý Bernart, chtě jeho v dřevniem chválení zhoniti a že tak nenie, jakož on praví, nalézti, propověděl k tomu sedláku a řka: Odjeda od nás maličko, se vší myslí, jakž muožeš, páteř jeden spěj. Spěješ li jej beze všie překážky, nic jiného nemysle, tento kuoň ihned dám, ale tak tě zavazuji, aby mi pravú pověděl pravdu. To sedlák uslyšev, vesele, jakžto by již kuoň získal, málo odstúpiv, páteř snažně pěti počal. A prvé než na poli byl, až přišed k svatému Bernartu, vece: Tohoť já koně mieti nebudu, neb jakž jsem brzo páteř pěti počal, tak jsem ihned pomyslil, aby mi se i s sedlem kuoň dostal. Protož se ten
