ji jest i s tělem i s duší do nebes vzal. Opět k témuž praví svatý Augustin: Znamenaj, každý, Syna božieho dobrotu, kterak se jest milosrdně měl k své milé matce, když jej v svém svatém životě nosivši i porodila, přes přirozený běh ji bolesti zbavil a sebe nezbavil plakánie, ona rodieci radovala se, jakž to svatá cierkev zpievá: Když si rodila, tehdy s se radovala a on se narodiv plakal. Podlé Šalomúna múdrého pověděnie v Knihách múdrosti: První hlas podobný k lidskému vypustil sem pláč. A když jí jest to odpustil, aby jie na porození nebolelo, kterak to muož býti, by jejie svaté tělo červuom bylo jiesti dáno. Ještě k témuž praví svatý Augustin: Věrnému slušie synu, aby na svú matku na všech miestech po vše časy pomněl v štěstí i v neštěstí, když se jemu zle anebo dobře vede. Protož každý znamenaj, že Syn boží, trudně na kříži pně v svém tělesenství, přehrozné muky trpě, avšak v té mdlobě své oči vzved, milostivě na svú matku vzezřev, pečlivým činem k jejiemu utěšení svatému Janu ji poručil. A když tak Syn boží, jsa u velikém trudě, o ni takovú péči měl, kterak to muož býti, když, jsa v nebesiech v svého božstvie chvále, své milé matky tělesenstvie nepotbal. Opět k témuž praví svatý Augustin: Bylo jest dvoje poklínanie Bohem na svět v počátku světa puštěno. Jedno poklínanie bylo řečeno ženám: V bolesti budeš děti mievati, totiž ty i tvuoj pronárod. Druhé poklínanie bylo všem řečeno: Prach jsi a v prach se navrátíš. A když jest Syn boží matku svú od prvnieho poklínanie zprostil, nemohu se domysliti, proč by jie druhého poklínanie nezbavil, totižto proč by byl jejiemu svatému tělu v zemi hníti dal. I protož svatý Augustin s jinými mistry svatými rozumem osvieceným v jistostě zavierá, že jest Matka božie i s tělem i s duší do nebes vnesena s velikú ctí, s velikým veselím, se všeho nebeského královstvie radostí. O tom píše svatý Gerhardus, boží mučedlník, u Vykládaní čtení svatých a takto řka: Raduj se dnešní den vešken svět, neb Maria, Matka božie, ješto jest všemu světu utěšenú radost dala, ta dnešní den všecko nebeské královstvie jest obveselila. Takto píše svatý Jeroným v kázaní o jejiem slavném na nebesa vzetí a řka: Ó, kterak přeslavný jest tento den, v němžto jest Maria, dievka čistá, na nebesa vnesena. Nebo jakež jest Matka božie svú svatostí všech svatých svatost duostojně převýšila, takež tento slavný den všecky jiné hody převýšil. V kterémžto dni divně všeho světa schrána hnula se jest, peklo se uleklo, ďáblové se zamútili, všeho světa lidé věčnú orodovnici obdrželi. A nadto nade vše sám Spasitel s oslavenú radostí ji i s tělem i s duší jako milý syn milú matku podlé své pravice v nebesiech nade vše kuory anjelské posadil. O tom také píše