něho posedl.
To když všickni páni uzřechu, velmi se králi divili řkúci: Milý králi, z obyčeje to činíš, že ty, jsa pán, pocholka pozdvihuješ a výše sebe na své stolici posazuješ? Milý svatý Ozvald dobrotivě pánóm těm odpověděl: Moji milí, nemnějte, bych já to pro bratra tohoto neduživého udělal, ale pro samého Boha, že mi ráčil takého člověka poslati. Učinil sem, aby v neznámosti jsa, ode mne to zavděk přijal a znal, že jemu toho přeji.
Mezi tiem obrátiv se k němu svatý Ozvald i takto mu vece podtají: Bratře milý, zdá liť se v rozumu tvém, že by kde věděl a znal tichú a dobrú, pokornú i ušlechtilú kněžnu a mně hodnú, kterú bych mohl sobě za manžeku pojíti a že by v čistotě se mnú přebývati až do smrti mohla? Tehdy hned ten bratr svatému Ozvaldu odpověděl: Králi milý, za oněmno divokým mořem sedí jeden král velmi mohutný a k tomu náramně bohatý, ale jestiť pohan velmi lítý. A ten má toliko jidinkú dcerku překrásnú a mravy i divy ozdobenú tak, že Buoh na tom stvoření nic jiného než toliko smrtedlnost jest zapomenul, a jméno její jest Forpanje. Ale snažně, králi, toto znamenaj, že otec její tak lítý pohan jest, že ktož ji kolivěk z králuov a z kniežat slúžili sú, žádajíce ji za manželku pojieti, ti a takoví všickni smrtí ukrutnú zahynuli sú. Ale však já tobě k tomu dobrú a užitečnú radu dám, ješto mi za to budeš moci děkovati. Kobu tu, kterúž již na osm let chováš a řečí prostranú obvykla jest mluviti, tu sobě rozkaž přinésti a tiemto zpuosobem rozkaž ji ozdobiti: peří ať má pozlacené a pazúry střiebrné, nos jie daj pozlatiti a pěknú zlatú korunu na její hlavu udělati, neb ta koba tobě k velikému užitku přijde. A tak tu kobu do země pohanské pošleš a ona se brzo tam oznámí a tvú žádost ve všem naplní. Svatý Ozvald tomu bratru z té rady velmi poděkovav a hned sobě kobu přinésti rozkázal. A když kobu tu tak předeň přinesli, vzav ji na své lóno i počel ji svýma rukama po peří hladiti a o nie náramně lahoditi tak, aby jemu samému okrotla, a tiem snažně jeho potřebu i žádost v pohanské zemi naplnila. A takto k ní vece: Má milá kobo, poslem mým budeš do daleké země pohanské přes toto divoké moře, neb sem slyšel, že v té zemi jest král, pohan znamenitý, a ten má překrásnú dceru jménem Forpanje, tu mi máš snúbiti a za manželku zjednati. Protož tiem nedli koba, králi velmi ochotně odpověděla řka: Rozkázanie tvé hotova sem naplniti, Buoh tvój rač se mnú býti. Tehdy svatý Ozvald mile ji políbiv a tiše rukama přitiskl k svému srdci, pochybnosti o kobě nemaje, než že mu tak zjedná. Hned koba zase vece a svatému Ozvaldu troštuje, že se vší pilností jednati bude, aby mu tu pannu překrásnú zjednal a rozkázal sobě, králi předrahý, prsten zlatý pod křídlo levé dobře a pevně uvázati, aby závdavek od krále panně Forpanje zavdal. A když mu tak udělali, svatý Ozvald kobě vece: Ač jest li že
