všemohúcí Buoh bude ráčiti a ty mi tu krásnú Forpanje za manželku zjednáš, prsten mi od nie na znamenie také přineseš, abych tiem jist byl, že ona chce mú manželkú býti. Tehdy koba svatému Ozvaldu vece: Požádanie tvé má prospěch mieti. A to, což mi poručuješ, v krátkém času má konáno a zpuosobeno býti. Jedno ty zatiem Boha pros, ať ráčí se mnú býti v mém jednání, pilnost ovšem ke všemu přiložím. To řka koba, svatého Ozvalda požehnav a on ji políbiv na prsi její, křížem svatým ho požehnav i letě přes to divoké moře, až i na ten dvuor přiletěla, kde ten král pohanský přebýval.
A když koba toho krále uzřela, velmi s velikú počestností ho pozdravila a řka: Zdráv buď, muži pohanský. Tehdy pohan náramně na tu kobu patřiv, divě se postavě její a nadto viece, že tak dobrú a prostranú řečí mluvila, i die svému rytieřstvu: Ej, kto jest kdy takovú kobu viděl, zlatem a střiebrem tak ozdobenú! Odpověděli králi a řekli: Neslýchaná toto věc, by kto takú kobu kdy viděl, ale bohové, tiť mohú to vše spósobiti, neb tato koba duch bohóv v sobě má.
I poče koby král pohanský tázati a pilně na ní přezvěděti, čie by byl a kto by ho byl vyslal, aby před ním toho netajil. Tehdy koba sama k sobě mysléše: Jest li že jemu zjevím mé poselstvie, jistě já zahynúti musím. A když tak mysléše, král pohanský velí kobě bez strachu mluviti a slibuje jí, že jí hrdlu nechce nic učiniti, ani jí v čem zamútiti. Koba jsúci radosti plná i poče králi pohanskému mluviti s velikým veselím a takto vece: Milý králi, prosím, aby mě ráčil dobrovolně vyslyšeti! Die mu král, aby mluvil vedlé potřebnosti bez strachu. I vece koba: Jestiť za tiemto divokým mořem jedno znamenité královstvie náramně bohaté, kteréžto leží v Německých zemiech. Ten mne král z toho království poslal a tak tobě pověděti kázal, chtěl li by se dáti křtíti, že by se chtěl přátelsky s tebú spřiezniti a tak oznámiti, že u potomních časích všecek svět bude o tom rozprávěti. Pohanský král zasupiv se, ale však pamatoval, co jest kobě slíbil, i vece jí: Bohové toho nedajte, bych tvým slovóm povoliti a po nich postúpiti měl. Milá kobo, o to již viece nemluv ani o tom křtění žádná zmienka nebuď od tebe, mój hněv ať v krotkosti odpočine. Ale toto, kobo, ode mne věz a tiem jista buď: Budeš li chtíti u mého dvora ostati, chléb, víno bez nedostatku v sytosti vždy budeš mieti až do skončenie tvého. I odpovědě pohanu koba: Chtěl li by kratochvíliti, rozkažiž hned před se svú šachovnici předrahú přinésti a v ní budem spolu hráti. Král je se koby ptáti, kterak by ona o jeho šachovnici mohla věděti anebo kto by jí o ní pověděl. Koba králi hned povědě: Viem, že dcku šachovní přebohatú máš a šachy předraze připravené. I nedliž rozkázati sem přinésti. Tehda ihned bez rozpači šachy přinesú, před králem a kobú položie. A taková jest byla šachovnice dcka všecka slonová a šachy byly všickny z čistého zafíru udělány a stkvúcím zlatem a perlami ozdobeny.
