ozdobeny. A když tak spolu stoléše, král kázal kobě napřed trhnúti neb hráti. Tehdy hned koba poče se na všecky strany ohlédati a k okolo stojíciemu rytieřstvu takto mluviti: Všech vás pánuov, kteříž v tomto počtu sebráni stojíte, snažně vás za to prosím, račte mi tento den štěstí přieti a za to prositi, abych mohl na králi hru tuto s ziskem mieti. A jáť vám slibuji vás všech novým rúchem obdarovati. Tehdy všickni jedniem hlasem voláchu, aby koba v tej hře štěstie měla a na králi tu hru vyhrala. I poče koba velmi vážně s králem hráti, že štěstiem tu hru na králi vyhra. Zastyděvši se král velmi, prchlivým hněvem jsa zapálen, neb ta hra platila sto tisícóv hřiven čistého zlata. I vece k rytieřstvu svému: Jeden každý z vás, čímž kto slúží, přistupte sem a velmi pilně slóv mých pozorujte, abyšte věděli, že tato koba má zde u mne dnešní den smrtí sjíti a živa déle neostati. Toho se koba velmi lekne i mluvila k králi tato slova: Králi, já sem smrti nikterakž neprovinila, ani tobě co přečinila, by mne zahubiti měl. Ale patř na osobu a šlechetnost svú, vezma toto zlato vyhrané, ač miluješ li čest svú, rozkažiž za ně kúpiti zlatohlavy, axamity, damašky, šarlaty a připrav rozličných kniežatóm a rytieřstvu. Vedlé rčenie mého buď rozdáno a ty ani já v tom dielu žádného nemějva. Zajisté král se v svém hněvě obměkči a rúče toho mnostvie za ty hřivny zlatých rozkáže nakúpiti a před kobu položiti. Tehdy múdrá koba poče každému vedlé stavu jeho drahé rúcho rozdávati tak, že pacholkóm všem i kuchticóm rozdavše, že toho na tom zámku nebylo, by mu dáno také rúcho nebylo. A to vše proto činieše, chtěje se všem zachovati, událo li by se kdy jemu v jakém strachu býti, aby také někoho z nich v núzi své mohl poznati. A když se tak stalo, že již všickni od koby, což jich jest na tom zámku bylo, jeho oděv měli a obdarováni byli, samému králi zachtělo se také v kobiném rúše choditi, i chodil.
I přišla ta neznámá pověst až k králově dceři, ku panně Forpanje, kterak by neznámá koba na tento zámek přiletěla a kterak výmluvnost člověčí má a k tomu přieliš ozdobena od střiebra i od zlata, a zvlášť kterak mistrně umie v šachy hráti. Zajisté panna Forpanje náramně se tomu velmi divila, a nakrátce že vždy chtěla tu kobu opatřiti. V tom času rozkáže sobě rúče své drahé rúcho přinésti, a to hned přineseno bylo. Toť ji v krásnú bielú sukni oblekú, kterážto všecka od perel bielá bieše, a mezi nimi drahé kamenie a cetky z ryzieho zlata stkviechu se. I poče se na palác bráti a za ní přemnožstvie krásných dívek, každá v své přípravě, za nimižto zástup paní počestných, uptavše se, kde by otec její byl, do toho pokoje k němu s ochotnú myslí vkročila, přemilé vítanie otci svému s pozdravením slušně udělala jest. Otec ji zase ve vší lásce poděkoval, k nížto vece: Má milá jediná dcerko, i co to muož nového býti, že s ty ke mně bez žalovánie přišla? Ona jemu zase velmi pokorně odpověděla: Najmilejší otče, slyšela sem, že by koba neznámá sem z Němečských zemí
