chtě se múdrosti naučiti, skrovně v jiedle i v pití živ byl, tak že deset let kromě vody nic jiného nepil. A tu v učení jsa, vida, ano chudí hlad mrú, všecky své knihy rozprodav, chudým pro Buoh rozdal. Tu jej biskup oksemenský s kanovníky seznavše v jeho dobrotě, v duchovní zákon kanovníci jej přijali. V kterémžto zákoně tak prospieval, že jeho starostú a podkomořím učinili. Toho času najviece se Bohu za to modléše, aby jemu Buoh tu milost ráčil dáti, kterak by křesťanské obci k spasení mohl pomoci. A tehdy v knihách O svatých otcích, kterak jsú oni na světě svatý život vedli, najradějí jest čítal. A když jednú do toho města, jemužto Coloza řiekají, s svým biskupem jel, na jedné hospodě nalezl, ano hospodář kacieř jest. Tomu tak dlúho kázal o vieře, až ho na pravú vieru obrátil. Proněžto svatý Dominik chválu Bohu vzdal, děkuje, že tento první křesťan na pravé cestě jest postaven.
V tom hrabství svatý Dominik o vieru se hádal, a což bylo nesnadnějšieho, to jim na listě napsáno dal. Tehdy toho večera kacieři, okolo ohně sediece, počechu mluviti a řkúce: Uvrzme tento list do ohně, shoří li, tehda naše viera pravá jest, a pakli neshoří, hotovi jsme po svatého Dominika vieře postúpiti. V tu dobu ten list do ohně uvrhli a tu list v ohni dlúho pobyv, z ohně ven vyskočil. To kacieři uzřevše, velmi jsú se tomu podivili a vnitř v srdci skrúšené pomyšlenie měli. Avšakž jeden mezi nimi tvrdší ve zlé vieře k nim vece: Uvrzme ten list do ohně druhé i třetie a tu pravdu uznamenáme. A když potřetie uvrhli, a list z ohně vždy vyskočil, mezi sebú slib učinili, aby toho žádný z nich nižádnému nepronášel. Jediný mezi nimi rytieř byl, jenž svaté viery jakž takž se přidržal, ten potom ten div jiným pronesl.
Také se ten div o svatém Dominiku vypisuje, že když se jednú s kacieři hádal a Duchem svatým podniecen slovo božie nestrašlivě kázal, posmievali jsú se jemu svaté viery protivníci, plijíce naň a blátem plískajíce a na posměch zzadu slámu k kukle přivazujíce. V tu dobu jedni kacieři, k němu přistúpivše, vecechu: I kterak to bezpečně chodíš! Zda toho nevieš, že jsme tebe několikrát střiehli, chtiece tebe zamordovati. Což by tomu řekl, bychom tě byli pochopili? K tomu svatý Dominik vece: Byšte mne byli jali, byl bych vás prosil, abyšte mne ihned nezabíjeli, ale znenáhla mé údy řezali a tak vše řežíc, mé údy před mýma očima ukazujíc, naposledy oči vybodnúc, mému tak ztrýzněnému tělu v své krvi válet se přepustili, a takť bych jedva pro mého milého Ježíše Krista vieru v své duši nětco chuti počil.
Za těch pak časuov vida
