Buoh s vámi. Tehda bratřie odpověděli: I s tvým duchem. A on ihned po nich vece: Všech věrných duše, skrze boží milost u věčném pokoji přebývajte. A to řekši, duši pustil.
To také svatý Dominik v obyčeji měl, že když božie tělo na mši zdvíhajíc uzřel, v takém náboženství v něm srdce ječalo, jakžto by teprv narodilého z Marie matky Jezu Krista živa viděl, a protož mnoho časóv s jinými lidmi mše poslúchati nechtěl. Na loži řiedko spal, ale kdyžto ho sen trápil, před oltářem leckde podřiemal. Zvláště se o něm píše, že na každú noc jedniem řetězem třikrát ukrutně se bil. Najprvé za se, druhé za všecky hřiešné a třetie za všechny duše, ješto v kázni boží v očistci jsú.
A když se tak svatý Dominik velmi na modlitbách trudil, jeden čas v noci uzřel jednoho bratra, an se po kuoru túla. Jemužto svatý Dominik, mně, by bratr byl, rukú pokynul, aby na pokoj spat šel, ten zlý bratřec, jako posmievaje se, takež rukú poče odkývati. Tehdy svatý Dominik, chtě zvěděti, který by to bratr tak neposlušný byl, zažehl svieci a jemu v oči vezřel, ihned, že ďábel jest, poznal, jemužto poče přimlúvati a řka: Proč mi, diáble, překážieš? K němužto diábel vece: Proč ty brž, jsa duchovní, proti svému ustavení v tuto hodinu v klášteře mluvíš? K tomu svatý Dominik vece: Mistr sem zákona tohoto, mohu, kdy chci, mluviti, ale tě, diáble, zaklínám Otcem, Synem i Duchem svatým, aby mi pověděl pravdu, což tebe budu tázati. Najprvé tebe tieži, z čeho bratří v kuoře najviece pokúšieš. Diábel otpovědě: Dávám jim lenost, aby na boží službu pozdě přichodili. A když tu jsú, činím jim mrzkost, aby odtud brzo vyšli. A tu, když by se měli Bohu modliti, v prázdné je řeči a k mrzkému smiechu a k plachému hlédaní častokrát ponúciem. Odtud jej vede svatý Dominik na ložnici a tu ho otázal a řka: Z čeho tuto bratří najviec pokúšieš? Diábel vece: Sen jim oslazuji, aby s mrzkostí na službu boží vstali. A také aby často nestatečné pomyšlenie mievali. Odtud ho vedl do refektora, tu, ješto pokrm bratřie mievají, tu jeho otázal, z čeho by tu bratří pokúšel. Tehda diábel, na stuol vskočiv, poče běhati, skáče s stolu na stuol a takto řiekaje: Viece a méně, viece a méně. Svatý Dominik k němu vece: Pověz mi, diáble, co tiem mieníš? K němužto diábel vece: Pokúšiem bratří, aby jedúce tak se obřítili, jakž by se toho dne ničemuž dobrému nehodili. A mnohých pokúším, aby tak málo jedli, jakž by mdlobú Bohu slúžiti nemohli. Proto sem byl řekl viece a méně. Odtud ho vedl na to miesto, ješto bratřie podlé obyčeje sedajíc mluvie, i otázal, z čeho by jich tu pokúšel. Diábel, jazyk vyplaziv, škaredým hlasem poče bublati a potom vece: Tuto pokúšiem, aby bratřie mezi sebú prázdnú řeč mluvili a častokrát se mezi sebú posvařovali a
