činí až do dnešnieho dne.
Jednoho také času kardináluov Štefanuov z nové Fossi synovec na koni sedě, i s koněm do přiekopa upadl a tu hlavu slomil. K němužto jeho matka přiběhši, žalostivým hlasem křičela. V tu dobu svatý Dominik v Římě jsa, šed tam, Bohu se zaň pomodlil a jej z mrtvých vzkřiesiv, matce vrátil živa. Těch také dní v Římě u svatého Sixta, tu, ješto i podnes predikátoři klášter mají, svatý Dominik a s ním čtyřidceti bratruov, za stolem sediece, po malém kusu chleba mezi sebú rozdělili, viece v domu chleba již nic nemajíc. V tu dobu vešli jsú dva podobní mládenci, nesúc v svých pláštiech chleba bielého spoře, a tu před svatým Dominikem ten chléb položivše, ven vyšli. Po nichžto brzo vyšedše, jich nenalezli, ani kto kdy potom zvěděl, kte jsú a neb odkud jsú byli. V tu dobu svatý Dominik vece: Jezte, bratřie milí, tentoť jest chléb nám poslal Hospodin. Co jest Buoh divuov skrze svatého Dominika světu ukázal, to jest vše na potvrzenie viery křesťanské učinil.
Jednoho času jeden, v němžto mnoho diábluov bylo, před svatého Dominika přivedli. Tehda svatý Dominik, štuolu na se vzav, jednu stranu štuoly diábelníku na hrdlo převěsil, zapoviedaje diábluom, aby toho člověka viece nemučili. Tehda diábli počeli výti a řkúc: Proč na nás ty muky, otče svatý, přepúštieš, nechať vyjdeme. K nimžto svatý Dominik vece: Nepustím vás odtudto, leč mi rukojmě zastavíte, že zase v toto se tělo nevrátíte. K tomu diábli odpověděli: Kteraké my tobě rukojmě móžeme dáti? K tomu Svatý Dominik vece: Přijmu za rukojmě tyto svaté, jichžto těla odpočívají v tomto kostele. K tomu diábli vecechu: Těch my rukojmí nemuožem jmieti, neb naše zaslúženie jim i všem dobrým jsú protivná. K tomu svatý Dominik vece: Musíte rukojmě jmieti, jinak vás z této muky nepropustím. Tehda diábli, dlúho o tom tutlavše, přišedše k svatému Dominiku, řekli: Aj toť, sme na těch svatých obdrželi, žeť sú naši rukojmě. A toť znamenie, jdi, truhlu, v nížto těchto svatých hlavy jsú schovány, ohlédaj, tu truhlu převrácenú najdeš. A tak šed i nalezl. A ten člověk ďábluov zproštěn, Bohu chválu vzdal.
Událo se také svatému Dominiku v jedné vlasti kázati, jehožto jedny sprostné staré ženy, an káže, uslyšavše, před ním padše, vecechu: Ej, sluho boží, vzhlédni na nás, pomoz nám! Jest li to pravda, co s dnes kázal, tehdať sme my, nebožky, kacieřským bludem dávno oslepeny. Jimžto svatý Dominik vece: Vzdržte se málo na čas, jednak uzříte, komu jste slúžili a neb kterak jste v nebezpečném stavu byly. V tu dobu uzřely jednoho kocúra jako psa velikého, an od nich vyskočil, u něhožto oči jako plamen byly jsú, jazyk dlúhý vešken krvavý, od něhožto veliký smrad pošel jest.
