žalář vsaditi kázal. A když jednoho dne podepřel se jednomu dřevu, vezřev nad se i uzřel, ano nad ním výr sedí, poče se diviti. V tu dobu jeden z vězňuov, učený v čarodějných věštbách, přistúpiv vece: Neboj se, Erodese, dobřeť jest tvá věc, budeš skuoro propuštěn, a tak vysoko prospěješ, že netolik přietelé, ale i nepřietelé záviděti budú. A v tom štěstí umřeš. Kromě to pomni, že jakž brzo takového ptáka výra nad sebú sediece uzříš, tak mimo pět dní déle živ býti nemóžeš.
Tehda po některých časiech Tiberius ciesař umřel a jeho synovec Gaius ciesařem učiněn. Ten Eroda z vězenie vypustil a jej pro dávní přiezeň králem v židovské vlasti učinil. V to se královstvie uvázav, chtě se židóm slíbiti, jal se křesťanuov nenáviděti. Mezi tiem kázal svatého Jakuba, bratra svatého Jana, zahubiti a potom svatého Petra jem, kázal ho v žalář vsaditi, chtě jeho po Velicé noci, jenž se tehdy hod počínáše, před vešken lid vyvésti. Tehda té noci anjel boží s velikú světlostí v žaláři se zjevil svatému Petru a odtud ho z okov zprostiv, slovo božie jemu kázati kázal. A když nazajtřie strážných žaláře král před se zavolati kázal, chtě se nad nimi pomstiti, tomu Buoh nechtěl, by se komu co pro zproštěnie svatého Petra stalo, odtud musil vnáhle do města, jemužto Cezarea dějí, jíti. Tu, jakož píše Jozefus, mistr židovský, jenžto jest staré věci popsal, když Erodes do Cezaree přijel, ze vší vlasti znamenití lidé k němu se sjeli. A když tu krále Eroda v krásném rúše, od zlata a od střiebra stkviece se na slunci, uzřechu, pro velikého počestvie vezřenie jeho lidé naň hlediec k němu vecechu: Až do toho času tebe jako člověka cti duostojného
